Zvu vás, vážení čtenáři na pomyslný výlet staletími do starověké Palestiny, v níž budeme sledovat další děje archeologických výzkumů spolu s archeologem Hansem Bradtkem z knihy Příběhy ze starověké Palestiny. Hezký podvečer.
Musím přiznat, že jsem na Google a Wikipedii hledala informaci o tabulkách z Nuzi (nuzuských tabulkách) v českém jazyce a nenašla jsem žádnou odpověď. Co mi nenapověděl Google, napověděly mi knihy, které tu vedle mne leží a skrývají své informační poklady.
O co vlastně jde?
O objev hrobek z doby patriarchů. Nyní se nacházíme v na městském Pahorku Džabal ar-Rumédě, domnělé lokalitě antické Chebrónu. v Letech 1964/65 tam konal vykopávky americký archeologický štáb a vykopávky odkryly stopy osídlení v chalkolitiku, rané, střední a pozdní době bronzové, v I. a II. době železné. Lokalita Chebrónu byla ve II. střední době bronzové sídlištěm Hyksósů se všemi typickými doprovodnými zjevy, jako jsou hradba a pevnostní glacis na vnější frontě
Kniha Numeri 13,22 udává, že Chebrón byl založen sedm let před egyptským Soánem - to je antické město Tanis,. dnes Sinn al Hadžar u východního ramene nilské delty.
Krajina kolem Rámat al Chalílu byla ve II. střední době bronzové osídlena.
V příbězích Abrahamových tkví tedy tradice, které jistě sahají do staré doby a kterým se nyní dostalo ze strany archeologové vydatné podpory.
V Abrahamově mešitě v Chebrónu chovají nepřístupnou Abrahamovu hrobku, ve které jsou podle mohamedánského podání pohřběni praotcové.
Hrobku opřádají četné legendy a příběhy, které tradovali cestovatelé starší i novější doby. Francouzský konzul v Aleppu, Arvieux, zcestoval v 2. polovině 17. století Sýrii a Palestinu a v roce 1753 vyšel jeho cestopis v němčině. Na svých cestách zavítal také do Chebrónu, kde ho díky doporučujícímu dopisu přijal jeden Žid a Arvieux vypravuje o jejich rozhovoru: "Rabín prý zanechal písemnou zprávu, že první jeskyně, velká a prostorná, do které se sestupuje po několika stupních, je jenom předsíní druhé, ve které jsou hroby. Tato jeskyně, do níž se musí sestoupit, je prý vyšší a větší a obě jsou vytesány do skály. V této je vidět šest hrobu: první zcela vzadu je hrob Abrahámův, druhý Sářin, třeřtí Rebečin, čtvrtý Izákův, pátý Jákobův a šestý hrob je Léin. Po líčení pana Arvieuxe můžeme mít dojem, že jeho židovský zpravodaj znal cestopis Benjamina z Tudely a podle něho jeskyni popsal.
Benjamin z Tudely zcestoval v létech 1159 - 1173 Orient. Krátce po něm, mezi lety 1175 a 1180 tam přišel rabbi Petachja, který rovněž podal zprávu o návštěvě v jeskyni. Rolu 1119 - 1120 prý otevřeli a prozkoumali hrob mniši. Po dalším hledání našli mniši kosti a 15 hliněných nádob naplněných kostmi. Ale nedošlo k vědeckému zkoumání kostí.
Josef Flavius referuje:
Tato pohřební jeskyně byla přikryta, resp. obestavěna mramorem
Válka židovská IV., § 532
Ve zprávách Poutníka z Bordeaux, Antonína Placentia (kol. r. 570 a Petra Diakona se vypovídá, že hroby se nacházely u kostela, a to v ohradní zdi, která byla podobná zdi u Rámat al - Chalilu a zdi Jeruzalémského chrámu.
Uvnitř ohrazeného prostoru byly snad hroby postaveny kenotafy, pod nimiž snad ležely skutečně skalní hroby.,
Literární zmínky o dvojité jeskyni jsou v knize Jubilejí 19,5 a v Závětí dvanácti praotců, Ruben 7,2.
Představa dvojité pohřební jeskyně spočívá na jazykově nevhodném výkladu názvu Makpela z hebrejského kmene kpl - zdvojit.
Jak Abraham získal pohřební jeskyni vypravuje podrobně Gn 23. Není vyloučeno, že v tomto vyprávění je ještě patrná stará právní tradice. V chetejských zákonech existuje předpis, že když kupec získá do vlastnictví úplný pozemek, bere tím na sebe povinnosti, které se k pozemku váží, něco jako lenní povinnosti, např. vojenské.
Jestliže na to Abraham přistoupil, nebyl mu asi uložený závazek nevítaný. Vždyť ho jako kočovného bezzemka včlenil do právního postavení usedlého občana.
K tomu je třeba dodat, že je možné odvozovat právní akt zaznamenaný v knize Genesis 23 z chetejského práva, ale že to není úplně jisté. Označením Chetejec míní mladší spisy Starého zákona všeobecně předizraelského obyvatele Palestiny.
Doklady o praotcích. Vykopávka města Nuzi.
Vykopávka města Nuzi, 13 km jihozápadně od Kerkuku v Iráku, přinesla v letech 1925 – 1931 na 4 000 hliněných tabulek, obsahujících hojnost paralel jak k příběhům patriarchů, tak ke GN 15,3n;24;31,19nn;43-54; 25,29 – 34. Právní poměry, jak je předpokládají příběhy patriarchů, mají dalekosáhlé paralely v tabulkách z Nuzi. Kde v nich o adopční a dědická práva, a také o domácí bůžky, tak zvané teráffím, které odcizila Ráchel svému otci (Gn 31,19 nn.)
Tabulky z Nuzi patří do 15. stol. př. n.l.. předpokládají však ještě starší právní poměry.
V Nuzi měli zákon zakazující prodej půdy kupci mimo rodinu. Starý zákon má podobné zákony na ochranu pozemkového vlastnictví rodiny. Tak např. LV 25,10.23.25;DT 25,5 - 10;Jr 32,8; Rt2,20; 3,12; 4,2nn. Tyto nálezy ukázaly, že i v jednotlivých rysech vypravování se v příbězích patriarchů zachovaly staré dobré tradice,
Zdroj: Bradtke,H. Příběhy ze starověké Palestiny. kpt. Chebrón. s- 137- 142.
http://www.biblearchaeology.org/post/2006/02/27/Great-Discoveries-in-Biblical-Archaeology-The-Nuzi-Tablets.aspx
https://en.wikipedia.org/wiki/Nuzi
https://www.jewishvirtuallibrary.org/nuzi
