Na závěr jsem se pokusila zpracovat informace o vzniku novozákonních evangeliích a apokryfech ve stručnosti, protože literatura v tomto ohledu je velmi rozsáhlá, ale jistě vhodně doplní celkový obraz o novozákonních spisech.
Pokorný píše, že hluboký předpoklad ke vzniku ideje křesťanského kánonu vytvořilo evangelium podle Marka, které bylo často v našem seriálu zmiňováno. Evangelia byla psána jako anonymní spisy, jejich pisatelé byli přesvědčeni, že musejí zůstat skryti, aby bylo zřejmé, že vlastním autorem je Bůh sám, a to skrze slova Ježíšova a působením Ducha, který je k sepsání inspiroval.
Nejstarším evangeliem je zřejmě evangelium podle Marka, jak spolu se starou tradicí nazýváme jeho autora.
Evangelium je vedle listů (epištol) svérázný druh životopisu (biografie) Ježíšovy a stala se druhým literárním žánrem typickým pro Nový zákon.
Význam Markova evangelia
Autor Markova evangelia vytvořil syntetický, integrující literární žánr, ve kterém spojil tradici povelikonočních vyznání s tradicí výroků Ježíšových (1/3 rozsahu, s vyprávěním o Ježíšových zázracích a pašijním příběhem. Literární tvar a obsah (teologické zaměření) úzce souvisejí, takže dílo nabývá mimořádného účinku. Teologicky vychází Marek z formule víry, o kterou se též opíral Apoštol Pavel, s jehož dílem, se Marek spíš nepřímo seznámil. Své dílo hned v úvodním shrnutí označil za „počátek evangelia, jako zvěsti o vzkříšení.
S nejstaršími vyznavačskými výroky je Markovo evangelium spojeno také prostřednictvím Ježíšova titulu Syn boží, který jako sdělení Boží a nakonec jako lidské vyznání zaznívá v první, deváté a patnácté kapitole.
Marek Ježíšovy výroky ochránil před svévolnými úpravami tím, že je zasadil do rámce jeho pozemského života, a tak je konzervoval. Staly se z nich zase výroky určené do konkrétních situací minulé doby.
Tím, že integroval ježíšovskou tradici z hlediska velikonočního evangelia, a že velikonoční evangelium zřetelně spojil s Ježíšovým pozemským příběhem v jeho prostoru a době, vytvořil Marek spis, který měl všechny předpoklady pro to, aby se stal normativním, liturgickým textem. Byl svázán s určitou dobou a nepřímo byla naznačena hranice, za kterou podobné závažné texty bylo možno produkovat.
Existuje praevangelium?
Téměř po celý novověk až do posledních dní se objevují pokusy nalézt předchůdce Markova evangelia a zproblematizovat jeho časovou prvotnost. Ale to se nepodařilo. Rozbor literární stavby Markova evangelia i rekonstrukce jeho možných ústních i písemných předstupňů to vylučují.
V poslední době se někteří badatelé pokoušeli doložit, že Markovým předchůdcem bylo evangelium Petrovo, nebo evangelium Hebrejců. Závažným dokladem rané tradice o Ježíšovi je Egertonův papyrus, který však byl volným záznamem několika příběhů zarámovaných Ježíšových výroků (chrií) a nebyl zřejmě součástí evangelia synoptického typu. Je také pravděpodobné, že jde o volnou reprodukci motivů z kanonických evangelií.
Všechna tři zbývající evangelia chtěla Markovo evangelium patrně nahradit, podobně jako v Sýrii harmonie čtyř evangelií – Diatessarón. Kanonická evangelia se v církvi prosadila a ve druhém století byla v církvi všeobecně známa.
Novozákonní apokryfy
Mezi novozákonní apokryfy se řadí několik druhů textů. Především jsou ty texty vzniklé před rozvinutím ideje kánonu nebo v prostředí, kde tato idea nenabyla vliv. Jde většinou o sbírky menších celků ústní tradice. Do této skupiny měl patřitPapyrus Egertonův, dva Fragmenty z Oxyrhynchu a Fajjůmský fragment. Takové texty byly z kanonizace vyřazeny buď pro svou fragmentárnost, nebo proto, že nabyly je místního uznání a nestačily se rozšířit.
Další skupinu tvoří texty, které mohly vzniknout již v prvním století, které již v době vzniku ideje kánonu kandidovaly na místo ve vymezeném souboru. Ty byly odmítnuty pro spornost svého obsahu, zejména Petrovo evangelium.
Třetí skupinu tvoří texty, které usilovaly o to, aby se staly základem alternativního kánonu a které pokládala vzniklá církev za rozkladné. K nim patříTomášovo evangelium, Evangelium Hebrejců. Později Filipovo evangelium, Zjevení Petrovo.
Konečně jde o texty, které již předpokládají existenci kánonu a chtějí kanonické texty doplnit. Jde oProtoevangelium Jakubovo, Tomášovo vyprávění o Ježíšově dětství, 3. List Korintským a několik textů vztahující se k osobě Pilátově.
Některé literární celky byly jako samostatné spisy potlačeny ještě před počátkem procesu kanonizace tím, že byly včleněny do větších literárních celků. Tak tomu bylo především s pramenem Ježíšových výroků (pramen Q), zahrnutým do Lukášova a Matoušova evangelia, s pramenem Ježíšových podobenství, zařazených do evangelia Lukášova a patrně i se souborem zjevovatelských řečí Ježíšových, které jsou převyprávěny v evangelium podle Jana.
Psací materiál, rekonstrukce textu
Objevy novozákonních papyrů svědčí o tom, že Nový zákon se již brzy po svém vzniku velice rychle šířil ve všech vrstvách obyvatelstva. Křesťané používali poměrně levného papyru ve formě svitků a brzy i v modernější formě knih (kodexů). Pod samého počátku až asi do osmého století.
Potvrzuje se, že dosavadní kritická práce na textuNového zákona je vcelku spolehlivá. Rekonstrukce novozákonního textu, vypracované na základě dosud známých pramenů, se shodují s nově objevovanými papyry. Mravenčí práce skupiny filologů vyústila do obsáhlého textového kritického aparátu l řeckému textu Nového zákona, ve kterém jsou varianty i jejich prameny přehledně zaznamenány. Vybrané varianty, ovšem bez uvedení jednotlivých pramenů, jsou zařazeny i do poznámek v Českém ekumenickém překladu Bible.
Pergameny a kodexy
Vedle papyrů se již od 3. století pro řecké majuskulní rukopisy užíval pergamen, materiál trvanlivější, ale také mnohem dražší. Mezi nejstarší pergamenové kodexy se řadí kodex Sinajský kodex a Vatikánský kodex-.
Agrafa
Agrafa znamená nezapsané, nepatřící k Písmu a jde o výroky připisované Ježíšovi, které se nenalézají v evangeliích, ale ve formě zmínek a odkazů, které jsou roztroušeny ve staré křesťanské a mimokřesťanské literatuře, Jen nepatrnou část agraf lze považovat za autentickou.
Agrafa, o když jen malý zlomek z nich můžeme chápat, jako vlastní slova Ježíšova jsou svědectvím živé a proměnlivé tradice, která existovala již před vznikem evangelií. Podobně jako o sbírce Q zde platí, že evangelisté zapracovali dostupný materiál do určitého kontextu v rámci své literární strategie, tradice o Ježíšovi se však mohla v izolovaných prvcích dále rozvíjet a obohacovat o nové podrobnosti a interpretace.
Nálezy v Nag Hammádí v Horním Egyptě
Tomášovo evangelium je součástí gnostické knihovny objevené po druhé světové válce v Nag Hammádí v Horním Egyptě. Je třeba upozornit na to, že Tomášovo evangelium není totožné s Tomášovým evangeliem Ježíšova dětství, které vzniklo koncem druhého století.
Tomášovo evangelium, dochované v druhém kodexu v Nag Hammádí na stránce 32 – 51, je sbírkou Ježíšových výroků (logií).- Podle ustáleného dělení je jich 114, i když některé výroky nejsou uvedeny slovy „Ježíš řekl“. A některá sousední logia můžeme chápat také jako jeden celek (log. 50 a 60), jiná lze zase chápat i jako celky dva (log. 61).
Evangelium Spasitele
Ve zlomcíchPapyru Berolinensis 22220, který byl ve skutečnosti rukopisem na pergamenu, byl rozpoznání dosud neznámý raně křesťanský text. Jeho původní titul se nedochoval. Evangeliem Spasitele byl nazván podle jisté literární podobnosti s evangelii kanonickými (Spasitelovy výroky spojené s vyprávěním). Bylo z něho možné rekonstruovat asi třicet stran spisu. Závažnou roli hrají výroky logia a dialogy. Autoritu výroků zakládá ten, kdo je pronesl – Spasitel. Evangelium Spasitele navazuje i na starší sbírky výroků Ježíšových, Původní řeckou podobu můžeme datovat do třetího století. Evangelium obsahuje rozhovory s učedníky po poslední večeři. Vyprávějí i jejich vytržení do nebes, rozhovor Spasitele s Otcem v nebeském trůním sále, rozhovor s učedníky, výroky Spasitele. Oddělené slovem amen. Evangelium Spasitele není možné označovat na za gnostické, píše Pokorný, protože chybí zřetelnější rysy gnostického mýtu některého typu, nicméně zastává umírněně gnostický přístup k životu,
Tři židokřesťanská evangelia
O existenci židokřesťanských evangeliích máme zmínky téměř od počátku křesťanství, Bohužel, žádné z nich se nám nedochovalo, ale jejich obsah můžeme rekonstruovat z citací u křesťanských spisovatelů, kteří se jimi zabývali, zčásti proto, aby poukázali na jejich heretické sklony, zčásti z badatelského přesvědčení o jejich starobylosti. Jde oEvangelium Nazorejců, Evangelium Hebrejců a Evangelium Ebionitů.
V křesťanském starověku byla tato evangelia zřejmě rozšířena, že křesťané nežidovského původu nemohli jejich existenci přehlédnout a tak máme o nich četné zmínky u Klémenta, Órigéna a Didyma Slepého. Jiným důvodem velkého zájmu o židokřesťanská evangelia bylo rozšířené přesvědčení, že kanonické Matoušovo evangelium bylo původně sepsáno hebrejsky nebo aramejsky.
Gnostická evangelia
Filipovo evangelium
Jde o sbírku výroků a rozhovoru spojených většinou s Ježíšovou osobou. Teprve dodatečně byla tato sbírka označena jako evangelium a v tom se podobá Tomášovu evangeliu. Jde o text pozdější než Tomášovo evangelium protože je ovlivněno valentinskou gnózí. Zakladatel Valentinos působil v polovině 2. stol. Zajímavý je tento text gnostickým pojetím smrti a vzkříšení.
Petrovo evangelium
Text zlomku Petrova evangelia (Achmírský zlomek) byl nalezen v zimě roku 1886 /87 v egyptském Achmíru (starověká Panopolis) v hrobě jakéhosi mnicha, Zlomek byl částí pergamenového kodexu z 8./9. století. Jeho další části tvořily Apokalypsa Petrova a řecký Henoch. V současné době je zlomek uložen v muzeu v Gíze.
Mariino evangelium
Mariinino evangelium patří mezi spisy křesťanské gnóze. Jazykem originálu byla řečtina. Neúplný text ve dvou rozsáhlejších fragmentech se zachoval v kopštině. Původ koptského kodexu není znám, Vynořil se roku 1896 na egyptském trhu starožitností a byl zakoupen Berlínským muzeem. Evangelium není zde literární forma, jakou známe z Nového zákona – příběh Ježíšova života. Gnostici se nejvíce zajímali o zmrtvýchvstalého Ježíše, který prozrazuje duchovní tajemství, které za svého života nemohl prozradit. Sděluje je jen těm, které si vybral. Gnostické texty mají podobu výroků vzkříšeného Spasitele (Tomášovo evangelium) nebo rozmluvy s ním (Tajná kniha Janova, Pistis Sofia a další).
Protoevangelium Jakubovo
Protoevangelium Jakubovo zaujímá mezi apokryfními gnostickými texty neobyčejně důstojné místo svými literárními ambicemi. Z filologického hlediska stojí velmi blízko kanonickému evangeliu Lukášovu, Je psáno starořeckou koiné, jazykem sloužícím k běžné mluvě středně vzdělaných osob v helénistické a římské době. Prvních deset kapitol obsahuje příběh Mariina narození a dětství, inspirovaný starozákonními příběhy. Druhých deset příběhů se týká Ježíšova narození. Pouze pět posledních kapitol chronologicky spadá do doby Ježíšova dětství, ale netýká se přímo Ježíše. Zahrnuje příchod mágů ve verzi blízké Matoušovi, a poté rozvádí dramatickou epizodu Herodova terorismu, opět rozšířenou o další detail: jako náhradní oběť za mladého Jana Křtitele, kterého se podařilo zachránit před kolektivním rozsudkem smrti, si Herodes vybírá jeho otce – velekněze Zachariáše.
Nejen evangelia zařazená do kánonu, ale také ostatní literatura, vzniklá od 2. stol. nepostrádá zajímavosti pro ty, kteří se touto problematikou zabývají, nebo jsou zvídaví. K tomu nelze jinak, než popřát hezké chvíle s četbou.
Zdroj: Pokorný P. Neznámá evangelia I.
Vlková, I. Slovo Boží a slovo lidské
Gillieron,B. Bible nespadla z nebe
Heller, J. Jak porozumět bibli
Úvodní slovo k Apokryfním evangeliím
Poznámky ze studia Nového zákona
