Je to úžasné si sáhnout na starověké památky přímo v terénu. To se podařilo jen málo lidem v novověku. Tento článek věnuji Behistúnskému nápisu a odvážnému archeologovi A.H.C. Rawlinsonovi. Čest jeho památce.
Naši kulturní předkové nám zanechali spoustu památek a jednou z těch úžasných je Behistúnský nápis. V době jeho objevování byl perský klínopis vyluštěn, další dvě verze čekaly své odvážlivce dál.
G.F. Grotefend.
Německý profesor řečtiny a latiny na gymnáziu v Gottingen Georg Friedrich Grotefend byl významný klínopisný badatel. Věnoval se nápisu v Niebuhrově skupině I. (abecedním znakům) a usoudil že je psán v úřední řeči vládnoucí dynastie, tedy persky a připsal jej dynastii Achajmenovců. Grotefend sklidil málo projevů uznání a jak už to bývá u fenomenálních objevitelů, jejich práce je sledována s nedůvěrou a posměšky. Pokračovatelem Grotefenda byl Eugén Burnouf a Nora Christiana Lassena. Jak bylo řečeno - perský klínopis z Persepole byl vyluštěn.
A.H. Rawlinson.
Behúnský nápis byl trojjazyčný. Při cestě do Hamadánu do Kermanšáhu se zvedá na náhorní stepi skála do výše 540 m, zvaná Behistún (Diodórus Sicilský) a někteří po něm vyslovují Bisutun. Zde dal Dareios I. vytesat do téměř kolmé stěny ve výši 200 m nad zemí reliéf oslavující jeho vítězství nad rebely - v čele s nepravým Smerdisem - a pod ním nápis v perštině, elamštině a babylónštině. Šířka díla vysokého 7 m je úctyhodná - 20 m.
Babylónský díl čněl na skále jako skutečná výzva k zápasu o tajemství, které skrývala. Protagonistou se stal mladý anglický důstojník východoindické armády Henry Creswicke Rawlinson. Když skálu spatřil, bylo mu 25 let. Do Persie přišel jako třiadvacetiletý, ale již v 17 letech vykonal tlumočnické zkoušky z hindštiny a perštiny. V roce 1835 byl jmenován vojenským poradcem bratra perského šacha v Kirmanšáhu a tím se dostal do bezprostřední blízkosti behistúnské skály - svého osudu.
Rawlinson to neměl lehké - pokoušen osudem.
Počínal si tak, že si opatři žebřík a lana a za pomoci jediného kurdského chlapce pronikl až k textu reliéfu. Během stálého balancování na skalní stěně snímal do měkkých vrstev namočeného papíru otisky klínopisného nápisu. Z největšího pracovního zápalu byl však odvolán vojenským rozkazem a se svou skálou se musel na tří roky rozloučit. Účastnil se bitvy u Kandaháru v roce 1842 v dolním Afganistánu a byl pokládán za nezvěstného.
Vynořil se opět živ a zdráv na své skále, ale byl opět odvolán. V r. 1844 se jako čtyřiatřicetiletý plukovník vrátil potřetí na skálu k definitivnímu splnění úkolu.
Rawlinsonova kniha Memoir on the Babylonian and Assyrian Inscription vyšla v roce 1851 v londýnské Royal Asiatic Society. V této knize bylo třetí rozluštění behistúnského nápisu. Z celkového počtu 600 znaků jich rozluštil 246.
Rawlinson však své dílo neopustil a spolu se svými vědeckými partnery vydává monumentální dílo ve 4 svazcích Cuneiform Inscriptions od Western Asia (1861 - 1870). Po jeho smrti vyšel 5. díl /1884). Je nazýván otcem asyrologie a jeho konkurent J. Oppert o něm právem řekl.
RAWLINSON SE PLNĚ ZASLOUŹIL O DÉJINY LIDSKÉHO POKROKU.
