Není mi známo, odkud se to oblíbené úsloví, které predikuje zlou dobu, vzalo, ale objevuje se čím dál víc. Mají možnost nahlédnout do podsvětí všech zel a jsou si blízcí s temnými proroky, je to činí mezi lidmi důležitějšími?
Ano není to lehké pro nikoho, protože musíme snášet újmy, které jsme ani dříve neznali. Nikdy se nám neosvědčily modely vládnutí a řešení nejmenšího odporu. Navenek to může vyhlížet tak, že zvládneme problém, ale posléze objevíme, že taková řešení se nevyplácejí ani v soukromém životě, protože pokud se rozhodujeme cestou nejmenšího odporu, nemáme často promyšlená rizika, které jsou skryta za tímto řešením a tudíž neznáme ani možnosti, jak jim čelit a pokračovat jiným řešením v již bobtnajícím problému. Co může být to hůř v této době? O tom hlasatelé této alternativy neuvažují, protože to zvolání nezná ani možnosti horšího vývoje, které ani nemohou nastat, ale ani možnosti si ušetřit nával úzkostných stavů, které jsou vyvolány především bez zjevné příčiny, spíše ze strachu a to není dobrý rádce, protože neumí najít cestu k jeho omezení, někteří se brání panickými scénáři, které umožňuje panická agenda těch, kteří takový stav vyvolávají. Chápu lidi, kteří se brání tak, že neopouští od svých zvyklostí, že nemění způsob života, protože se brání černému scénáři, dospět do nulového stavu, v němž nemusí mít schopnost vrátit po odeznění krizové situace do svého běžného života.
Doufejme, že tato doba nezasáhne do soudržnosti rodin alespoň z citového hlediska, když nemohou být spolu a že nezasáhne do schopnosti dál pracovat na svých načatých projektech a snažit se dosáhnout ve své práci očekávaných výsledků. až konečně přijde doba, která se této cestě plně otevře. Buďme silní duchem, i když tělo selhává.
Děti nebudou mít pěkné vzpomínky na své učitele, když se učí on line, protože se jim v paměti ustálí jen ten obraz s mluvící hlavou a kolem nich není ta atmosféra třídy, která má svou vůni a i duchovní náboj a sounáležitost v kolektivním učení. Naše naděje - mládež, která se chystá k závěrečným zkouškám neprožívá to, co jsme prožívali my, atmosféru školy a výuky. kterou vede učitel. To napětí a ty slunečné dny, do kterých bylo možné se rozběhnout, nadýchat se vzduchu, dívat se jeden druhému do očí a poprvé zažít láskyplný proud od srdce k srdci v jednom rozhodujícím dni. Není nic lepšího, než mezilidský kontakt, ale je možné dosáhnout výsledku přes PC technologie. Ani učitelům se neučí snadno tímto způsobem, protože většina z nich se učí nakládat s novými prostředky a při svém výkladu nedosahují očního kontaktu s posluchači, který je důležitý proto, aby mohli vidět, zda posluchači se na výklad soustředí.
A můžeme pokračovat k dalším skupinám lidí, omezených ve svých obvyklých aktivitách s ještě horšími následky, krachujícím obchodem či firmou. Ale nemysleme na to, že bude hůř, ale najděme si každý z nás možnost uniknout takovému stavu podle našich možností a zvyklostí, které nás dokázaly vyvést ze stresu. To, co se děje kolem nás, a není to nic pěkného, protože tak, jak je to ztvárněno slovem či obrazem na internetu způsobuje často tu nedobrou alternativu nejistoty, co je pravda a co výmysl, co fake news a co upřímná řeč, či promyšlená řeč politika, snažící se udržet lid při síle, nebo medicínsky vzdělaného člověka, který sice mluví moudře, snaží se navázat s lidmi kontakt, ale mnoho lidí si jeho řeč vyloží jinak, protože tomu mnozí nerozumí z grafu jen usoudí, že bude hůř. Samozřejmě, že nikdo z těchto lidí nemůže predikovat, kdy to už proboha skončí (a někdo hned vyleze s tím, že to nikdy neskončí a vyděsí mnoho lidí, a možná si uvědomuje, že tito lidé v tu chvíli ztratili ještě možná zbylou naději, že se dožijí lepších dob, že budou zase mít pocity radosti a sounáležitost s těmi radostnými.) Hledejme tedy každý z náš cesty útěchy a těch je hrozně moc a netancujme před branami temnoty, z kterých vychází zápach zmarnění.
