Život desetiletého aspíka

Jmenuji se Martin, je mi 10 let a mám Aspergerův syndrom. K tomu mám několik dalších diagnóz, např. obsedantně kompulzivní poruchu, úzkostnou poruchu, několik fobií…atd.

Mým hlavním problém je navazování kontaktu s ostatními lidmi. Neumím a vlastně ani nechci s nimi komunikovat. Mám z toho nepříjemný pocit, strach.

Ve škole se dětem vyhýbám. Ve volném čase se stýkám pouze s nejbližší rodinou a většinu času trávím čtením a psaním. Chci být totiž spisovatel.

Jediným způsobem mé komunikace s dětmi je internet. Tam mi to problémy nedělá. Rád si s ostatními píšu a dokonce se zapojuji do různých vtípků, které v osobním kontaktu nechápu. Ale při psaní mám čas si rozmyslet, jestli to děti myslí vážně nebo je to legrace.

Všem bylo divné, že přes internet si s nimi mi píšu a potom je ve škole ani nepozdravím a otočím hlavu, abych se na ně nemusel dívat. Problém s očním kontaktem je u aspíků normální. Ale teď už si na to všichni zvykli. Prostě jsem pro ně takový mimoň.

Internet mi pomáhá i v mnoha dalších věcech. Mám neustálou potřebu sbírat spoustu informací. A kde jinde je najít, než na internetu? Čtu informace o zvířatech, zprávy ze světa, o spisovatelích, filmech a také o Simpsonových, o kterých vím snad úplně všechno.

Trpím také fobií z nemocí a smrti, takže mě maminka často pomocí internetu uklidňuje, že opravdu nemám vážnou nemoc a jsem v pořádku. A to mi moc pomáhá.

Když nám lékaři řekli, že mám Aspergerův syndrom, brečel jsem a měl strašný strach. Ale na internetu jsem našel mnoho informací a zjistil jsem, že zas taková hrůza to není. Vždyť stejnou nemocí trpěl Beethoven, Edison, Einstein, Mozart, Gates a mnoho dalších úspěšných lidí. Tak proč bych s tím nemohl žít já a nesplnil si svůj sen být slavný spisovatel? Navíc mi doma všichni říkají, že když budu bojovat a budu se snažit, opravdu to tak bude.

Neumím si život bez internetu představit. Pro mě by to opravdu znamenalo totální izolaci. Přestal bych úplně komunikovat s lidmi, moje fobie by se zhoršily, nemohl bych hledat informace, které jsou pro mě tak důležité…myslím, že by se příznaky mojí nemoci celkově zhoršily. Takže, díky internete!

Tento příspěvek poslal desetiletý Martin do literární soutěže Internet a můj handicap. Bohužel až po termínu uzávěrky, která v letošním 12. ročníku byla 8. února. Do soutěže nemohl být zařazen, protože hodnocení již probíhá, zato nic nebrání zveřejnit jej v našem blogu.

Na další z letošní soutěže budeme muset počkat až do 12. března, kdy budou na konferenci INSPO v Kongresovém centru vyhlášeny výsledky. Již nyní si však zájemci mohou počíst v oceněných pracích z uplynulých ročníků na stránkách http://inspo.cz/internet-muj-handicap.

Text je uveřejněn se souhlasem redakce.