Lukáš Treml: Mobilizace pracovních sil

„Ahoj Lukáši, Jana je nemocná, a proto budeš mít ode dneška do konce měsíce služby s Luckou. Ona asi bude víc vařit a ty obsluhovat, nějak se domluvte… Já už musím běžet. Kdyby byl nějaký problém, tak jsem na mobilu.“ S těmito slovy mě v pondělí ráno přivítal a zároveň se se mnou rozloučil můj zaměstnavatel, který byl jako majitel menší kavárny neustále ve spěchu.

„Nějak se domluvte…,“ znělo mi stále v hlavě, zatímco jsem stiskem ruky zdravil svoji spolupracovnici. „Tak to dnes bude dost silný kafe, ale ono se stejně nic nepije tak horké, jak se to uvaří,“ řekl jsem si a myslel na to, že už jsem se zde zvládl vypořádat se spoustou jiných problémů. Indikátor hladiny a šablona na bankovky byly jedinými pomůckami, které jsem zde navíc potřeboval. Někteří zákazníci byli sice ze začátku trochu opaření, aniž bych je polil, ale i oni si celkem brzy zvykli na číšníka s černou kávou a bílou holí.

Ačkoliv jsem zde pracoval od nevidím do nevidím, tak jsem se s Lucií setkal teprve podruhé, a rychle jsem hledal způsob, jak zrušit rovnítko mezi nevidět = nevědět, protože komunikace s někým, kdo prožívá celý svůj život bez poslechu pro mě byla velká neznámá.

Má „neposlušná“ kolegyně sice uměla dobře odezírat, jak ale získat jistotu, že podle mého zadání uvaří kávu ze spolku a ne od žida? Tu zpětnou vazbu jsem viděl dost černě.
Já ani ona neumíme lormovat, psaní do dlaně lechtalo a při větší rychlosti připomínalo hádání z ruky. To, že umím latinku, by se u zákazníků setkalo s povděkem nejspíše proto, že při zkoušce psaní na záda se mi nechtěně málem podařilo již při první větě dvakrát rozepnout Lucii podprsenku... Po dobrém nápadu ani vidu, ani slechu.

A pak se mi za černými brýlemi rozsvítilo: „Kdyby byl nějaký problém, tak jsem na mobilu!“ SMSka se přece nemusí odesílat a můj ozvučený telefon je to správné médium. Slova jsou vidět i slyšet, a ta rychlost! Zkusili jsme to a – světe, nediv se - perfektně to fungovalo.

Mobil šel z ruky do ruky, brzy jsme si „povídali“ jen ve zkratkách. I Jan Ámos by měl určitě z téhle psací tabulky radost, přestože jsme v rámci modernizace přešli z břidlice na křemík.

„Promiňte, že se ptám, ale vy opravdu nevidíte a ona neslyší? A to tady zvládnete celý den sami?“ zeptal se jednou jistý zákazník a po mém přitakání nám složil nechtěně roztomilou poklonu: „Tak takovýhle podnik jsem ještě nikde neviděl, ani o něm neslyšel.“

A tak jsme vlastně vytvořili namísto internetové kavárny kavárnu mobilní, a to jsme s ní ani trochu nehnuli z místa.

Ozvučený mobilní telefon se pro mě postupně stal nejen při komunikaci s Lucií nezbytným mobiliářem – záznam rezervace stolů a větších objednávek, stopování času při přípravě čajů, kalkulování účtů, poslech namluvených knížek při absenci kávylačných zákazníků a v neposlední řadě budíček upozorňující na fakt, že je třeba zavřít krám a jít spát.

V té kavárně jsem zažil mnohé a každoročně se do ní na týden jako dobrovolník vracím. Kavárnu totiž dočasně zcela zatemníme, přejmenujeme ji na „Potměchuť“, „U potemníka“ či „Pod svícnem“ a seznamujeme v ní veřejnost s realitou života nevidomých. Vyžaduji pak po hostech, aby si vypnuli své mobily, protože by světlem narušovali atmosféru „tmářství“.

Několik zákazníků se mi přiznalo, že si v této situaci připadalo bez, byť neozvučeného, mobilu velmi handicapováno. A tak jim občas během té černé hodinky vyprávím, jak jsme tenkrát s Lucií, bez ohledu na operátora či sílu signálu, kooperovali a vysílali signály o tom, že tenhle „kamarád na baterky“ dokáže úžasně rušit hranice mezi světy tmy a ticha.

V literární soutěži Internet a můj handicap se během uplynulých deseti ročníků sešly příspěvky popisující, jak internet nebo mobil pomáhají vyrovnat se s nejrůznějším zdravotním postižením. V roce 2011 vítěz Lukáš Treml ukázal, že technologie dokáží i zdánlivě nemožné – jako třeba že umožní perfektní komunikaci a spolupráci nevidomého s neslyšící kolegyní.

Nyní BMI sdružení vyhlásilo již 11. ročník této literární soutěže. Soutěžní práce může mít rozsah  maximálně 600 slov.  Autoři by v ní měli vyjádřit na základě vlastní zkušenosti, jak jim internet nebo telefon pomáhá vypořádat se s daným handicapem. Uzávěrka soutěže je 22. února 2015.  Na vítěze čekají 7000, 5000 a 3000 Kč od Ery a další hodnotné ceny. Výsledky budou vyhlášeny na konferenci INSPO 28. března 2015 v Kongresovém centru Praha. Propozice soutěže jsou na stránkách konference. Inspirovat se mohou soutěžící nejlepšími příspěvky z minulých ročníků.