Před pár dny jsem podal přihlášku do Svobodných, říká František Matějka

V letech 2010, 2011 a 2012 se mu povedl nevídaný hattrick. Pokaždé se stal Blogerem roku. V roce 2013 spadl na třetí příčku a v aktuálním ročníku se umístil druhý.

Dlouhodobě nejúspěšnější bloger iDNES.cz se netají ambicemi ani v jiných, než blogových volbách.

Jste z Mostu. Jak se v severních Čechách žije? O čem se tam dá psát?

Do Mostu jsem se přistěhoval před patnácti lety. Předpoklad spálené země z důlní činnosti vystřídala realita v podobě jednoho z největších parků uprostřed města v ČR, hradu Hněvín, Autodromu, Aquadromu, letiště, sportovišť, golfového hřiště, umělých vodních ploch pro rekreaci, nebo před časem napuštěného jezera, které je dvojnásobně větší, než Máchovo. Na horách jste přitom za dvacet minut. Život tady není zlý. Ono nakonec záleží především na stavu vlastní hlavy, než na čemkoli jiném. Pro principiální témata, která si vybírám já, je navíc úplně jedno, kde žijete.
Odkud čerpáte informace o dění ve světě? Které světohybné téma Vás v poslední době nejvíc zaujalo?

Jedním z impulzů jsou zprávy v médiích hrajících si na zpravodajství. Skutečné zpravodajství už skoro neexistuje. Řada informací, které jejich autoři za zpravodajství vydávají, je ve skutečnosti jen ideologickým komentářem, mnohdy hraničícím se zaplaceným komerčním sdělením podle zadání PR agentur. Vrtěti psem podílející se na tvorbě veřejného mínění. Porovnám ty zprávy s vlastními zkušenostmi, vyměním si názory s lidmi, kteří v té či oné konkrétní zemi žijí, nebo s někým spřízněným uvnitř úřadů a institucí u nás, a článek pro blog je na světě. Zda jsou mnou vybraná témata světohybná, to nechť posoudí jiní, protože máme každý z nás zcela individuální žebříček hodnot.

V každém případě se jedním z posledních témat pro mě stal bezprecedentní postup USA a EU na Ukrajině, který není ničím jiným, než účelovým pokračováním obdoby dřívější podpory Arabského jara, které skončilo rozvrácením podstatné části světa a novodobou formou permanentní války George Orwella. Ukrajina není výjimkou. Podle mě by přitom měl být součástí demokracie a zejména pak liberalismu i naprostý respekt k tomu, že v jiných částech světa mají jiné zřízení, do kterého nám nepřísluší kecat, natož ho mnohdy i násilně a podvratně měnit k obrazu našemu.

Jak byste popsal povahu blogera ze své vlastní zkušenosti a ze znalosti jiných blogerů? O čem nejvíc píší a proč se tomu tolik věnují?
Povahu jiných mi nepřísluší hodnotit. Na blogu, ale i v životě, jsme primárně každý za sebe. Rád si s respektem přečtu články, které vyjadřují jednoznačný názor na nějakou problematiku, ať už je jakýkoli, a neptají se ostatních, co si myslí. Mít jednoznačný názor a nebát se ho předkládat veřejně ostatním pod svým jménem a obličejem považuji za naprostý základ boje za skutečnou svobodu v každé době, tu dnešní nevyjímaje.
V čem se bloger odlišuje od novináře? Kdo je Váš nejoblíbenější bloger a kdo novinář?
Ti, co se označují za novináře, dostávají za zdánlivě svůj názor mzdu. Mzda za názor - myslím, že tím jsem ve věci jejich porovnání s blogery řekl vše. Veřejný polibek smrti dám s potěšením Ladislavu Větvičkovi, kterého tímto srdečně zdravím. Nejoblíbenějšího novináře nemám. Myslím, s odkazem na první větu, že skuteční novináři už v podstatě neexistují.
Jste také vášnivý diskutér. Máte radši bezprostřední diskusní polemiku nebo klidné blogové rozjímání?
Jsem tu na blogu už více než šest let a za tu dobu se můj přístup k psaní článků ani k diskusím pod nimi nijak nezměnil. Žádný z více než patnácti set textů nevznikl jako důsledek klidného blogového rozjímání. To nechám například Vám, Adame. Prostor pod mými články pak slouží výhradně k tomu, aby o článku vedli diskusi čtenáři. Nemám potřebu vysvětlovat nebo obhajovat to, co jsem na osobním blogu napsal, nebo se na něco ptát a čekat v diskusi odpovědi. Blog mám proto, abych dal jiným, kteří svobodně chtějí, vědět, co si o mnou vybraném tématu myslím já. Je to velmi jednoduché. Prostě ber nebo nech být. Čti nebo nečti. V každém případě jsem nikdy nesmazal jediný příspěvek jakéhokoli diskutéra. Svoboda slova a projevu buď je nebo není. Nic mezi tím.

V čem se diskutér odlišuje od blogera? Kdo je Váš nejoblíbenější diskutér?
Bez blogerů by nebyli diskutéři. Vzhledem ke všem těm změnám, které se po technické stránce udály za poslední týdny s prostorem pro blogy a diskuse pod nimi, byste možná mohli v redakci vytisknout tu první větu na papír a v rámci nějaké interní diverzní akce ji nalepit lidem na monitory v těch kancelářích iDNES, které jsou v potravinovém řetězci výš, než ty Vaše.
„Pro Evropu jsou hrozbou naši vlastní politici, ne Rusko nebo Islámský stát,“ zní nadpis jednoho z Vašich článků. Proč to tak je a na koho se obrátit o pomoc?
Taková je současná podstata modelu demokracie a volebního práva. Korupce a krádeže z veřejného začínají u volební urny. Drtivá většina voličů v Evropě je připravena hlasovat pro ty, kteří jim různou formou dají něco z cizí kapsy. Menšina volí ty, kteří jim nabízejí více osobní svobody doprovázené osobní odpovědností. Ta menšina ale v Evropě platí všechny účty. Ve skutečnosti je největší hrozbou ta anonymní většina, které je připravena okrádat skrze volby ostatní, a která ty politiky, co jim to zajistí, volí. Z přirozené solidarity udělali pod trestem vynutitelné právo na majetek a peníze jiných lidí a vůbec jim to nepřijde blbý. A na koho se obrátit o pomoc? Zaměřte se na ruce na konci vlastních paží. Buď to zvládnou volby, nebo přijde krev na obranu svobody. Vždycky to tak bylo.

Spoluzakládal jste Stranu svobodných občanů a byl i jejím místopředsedou. Co bylo popudem k Vašemu vstupu do aktivní politiky?
Není to tak složité. Nevěřím, že lidé chodí do politiky proto, že chtějí světový mír nebo dobro pro všechny. Máme tři syny a stav, kdy se mě jednou před mým odchodem třeba zeptají, co jsem dělal proti současnému socialismu, ohýbání dějin, prznění významů dříve ustálených pojmů newspeakem, proti vaporizaci, doublethinku, opětovnému zavedení ideozločinů a proti udržovací válce, a já bych neměl co říct, bych považoval za své velké osobní selhání.

Co jste se v politice naučil? Dá se tam opravdu něco změnit? Proč jste z ní zase vystoupil?
Vyzkoušel jsem si říkat, psát a při osobních setkáních s lidmi, nikoli na osobním blogu, obhajovat své vidění světa jako politik. Po odchodu z politiky jsem zjistil, že stejný obsah sdělení přijímají lidé s větší důvěrou, než když totéž říkáte jako člen politické strany. Jenže to není cesta, která by mohla něco změnit. Pokud nechcete vzít do ruky zbraně a prosazovat své vidění světa střelbou do těch, kteří Vás o svobodu připravují, zbývají už jen volby. Ano, skrze účast na politice je šance něco změnit. Přál bych si, aby lidé vstupovali do politických stran a účastnili se toho všeho pod svým jménem a se svým obličejem.

Z uvedených důvodů jsem před pár dny podal znovu přihlášku do Svobodných. Svým pojetím svobody jsou mi bezkonkurenčně nejblíže. Nejsem si jistý, zda je ještě možné dosáhnout změn v Evropě bez krvavých konfliktů v jejích jednotlivých částech. Spíše ne, protože socialisté a etatisté napříč politickým spektrem už zaťali sekeru do občanských svobod příliš hluboko. Chci to ale v dobré víře zkusit a předejít tak nutnosti bránit se před vlastním státem jinak, než jen slovy.

S jakým programem byste dnes šel do voleb? Které body byste zařadil, abyste získal voliče a které byste měl jako srdcovku?
Všechno shrnu do následujících vět, protože jde o princip. Když Vám někdo bere svobodu silou, je to zlé. Horší ale je, když Vám ji bere v souladu se zákony, k jejichž vzniku jste mu dali mandát. Je nezbytně nutné si přes veškerou snahu současné politické elity o marginalizaci problémů, kapitalizaci zisků a socializaci ztrát znovu uvědomit, že stát patří občanům a ne občané jemu, natož aby občané patřili společně se státem politické elitě.
„Společně se svou ženou provozujete bezplatné služby pro všechny (ne)kuřáky v České republice,“ stojí ve Vašem blogovém profilu. Co přesně děláte?
Tak předně nepřikazujeme lidem, jestli smí nebo nesmí v hospodách kouřit, protože rozhodnutí o tom považujeme za výsostné ústavní právo vlastníka hospody. Nabízíme uživatelům aplikace možnost svobodné volby rozhodnout se v čase a prostoru, se znalostí informací předem, zda využijí nabídky služeb provozovny, kde se kouří, nebo nekouří. Poskytujeme informaci k individuálnímu rozhodování, nerozhodujeme plošně za jiné. Tou službou nakonec, stejně jako například u rodinného neziskového projektu patriotů Hradiště Šárka, jen ukazujeme řešení, která bychom si jako princip svobodného soužití lidí ve společnosti přáli vidět při přijímání zákonů této země. Je lepší udělat dva projekty z různých oblastí jako příklad, než napsat tisíce slov teorie.

Co byste vzkázal svým čtenářům?
Buďte hodně ostražití, až zase uslyšíte, že nás nějaké nové opatření přiblíží či dokonce zařadí mezi tak zvaně vyspělé státy v Evropě západně od nás. V mnoha ohledech jsme na tom totiž podstatně líp, než zbytek EU. Přiblížení se k nim či dokonce zařazení se po jejich boku neznamená nic jiného, než že jejich vlastní letité problémy přerozdělí k nám, a že na tom budeme hůř, než jsme.

Adam El Chaar