Přátelé, to se musí prodat, říká Zuzana Hubeňáková o své knize

Vyjít by měla v předvánočním čase a najdete v ní jak již známé blogy z iDNES.cz, tak dosud nevídaný materiál. Přes stříbrnou pozici v kategorii Objev roku 2013 letos vystoupala na nejvyšší příčku v kategorii Blogerka roku. Její blogový humor byl zpočátku nesmělý, ale díky ohlasu u čtenářů rozkvetl do zajímavého tvaru. Je v něm něco z Monthy Pythona, Cimrmanů, České sody i Kasiera s Lábusem. Posuďte sami.

Na letošní předávání cen jsi přišla s manželem. Jak se vypořádává s Tvou rostoucí popularitou, kdy se kolem rojí spousta lukrativních mužů?

Po pravdě, měl s tím trochu problémy. Není divu, už léta se snaží vyrovnat s mým vítězstvím v recitační soutěži Krásenský zvoneček z roku 1996. A teď tohle. Co se samotného předávání týče, měl mírně přebytečnou potřebu upozorňovat na to, že mu na rameni usnul básník. To mi přišlo zbytečné. Jinak se však choval důstojně a chodil dva metry za mnou, jak to má být. Lukrativní roje prý zatím nezaznamenal a těch pár fanoušků, co potkal, ho nijak zvlášť nevyděsilo. Jeho totiž nic jen tak nevyděsí, je to Rambův bratranec.

Při převzetí skleněného íčka jsi pronesla až oskarový projev. Mohla bys ho sem transkribovat?

Škoda, že se nedochoval záznam. Nejlepší na projevu totiž byla moje práce nohou. Hlavně však kvůli tomu, že ho mám dost v mlze. Tréma, ne víno je tomu příčinou. Ale pokusím se.

Děkuji svým čtenářům za přízeň a hlasy. Obzvláště pak děkuji těm, kteří zaslali kvůli registraci do redakce kopii občanského průkazu. Těmto lidem děkuje i redakce, která si díky tomu mohla pořídit novou mikrovlnku. Na splátky. Ovšem bez navýšení! Majitel ó pé s číslem 44658721 ať se tedy prosím nediví. Pro uklidnění si může přečíst výtisk časopisu Téma, který na něj čeká na recepci Mafry. To mu jistě zvedne náladu!

Komu bych však chtěla poděkovat nejvíce, jsou mí věrní čtenáři. Tito se asi před měsícem a půl vydali na cestu po velehorách. Dosáhli nejednoho vrcholu, a to ať sami či s kamarády. Velkou úctu si zaslouží šerpa Frýštenský, pardon Flísenský, který dovlekl na Čomolungmu vanu. Pokud by můj projev náhodou někomu nedával valného smyslu, je to pak jistě pouze tím, že je málo bloggy. Blog s vámi, bratři a sestry!

Vnímáš nějaké až náboženské rysy blogerské komunity na iDNES.cz? Kdo by zastával jakou funkci?

Ptáš se, kdo je můj blogový bůh? Jednoznačně Honza Řeháček, osobité ztělesnění romantického matematika se vztahem k češtině, hudbě a vlastně čemukoliv, co je potřeba. Kdo jiný by našel celé jednotky dobrovolníků, kteří by se s ním vydali hledat nehmatatelné nekonečno? Kdo jiný by přinášel lidstvu odpovědi na otázky jako například Můžeme kritikovi s cukrovkou říkat diakritik? Nahánět nové zájemce o naše náboženství by nám mohla Zuzka Součková. Ona neběhá rychle, ale zato furt.

U vstupu do chrámu bloganství by stál pan Konvička a jeho parta a probírali by davy, co Zuzka ukecala a uhnala. Nevhodným kandidátům by zapěli svou hymnu Táhněte do háje. Ty, co by nepochopili, by umlátili Biblemi. A nemohu zapomenout na pana Kroupu, který míval celou sektu lehce vzpurných oveček, jež vzorně sledovaly jeho kroky. Mám ale obavu, že konvertovaly ke konkurenci, nebo byly pro neplacení poplatků vyloučeny ze sekty.

Tvá první profilová fotografie na blogu ukazuje nesmělou dívku vzhlížející od kuchyňské linky. Dnes vidíme sebevědomou a cílevědomou ženu, matku a Blogerku roku. O čem a jak jsi psala dříve a dnes?

Má první fotografie ukazovala manažerku velkého týmu v IT společnosti na dovolené v Dominikánské republice. Zato teď vidíte fotografii teplákové bohyně na rodičovské dovolené v Liberci. Je pravda, že píšu jinak a píšu míň. Zpočátku jsem si troufla vydat leccos, ale třásla se strachy, co na to čtenáři řeknou. Dnes už se čtenářů tolik nebojím. V  tomto smyslu jsem opravdu maličko sebejistější, než v začátcích. Ale zase cítím občanskou povinnost je pobavit, i kdybych při tom měla padnout vyčerpáním. Což se klidně může stát, protože takové psaní blogů, to je děsná dřina!

Autocenzura nemilosrdně utne v počátcích spoustu věcí, které by dřív prošly. Můj blog nemá velké informační ambice, necítím se býti vyvolená pro kazatelskou činnost, abychom zůstali u náboženské paraboly. Je mnohem těžší napsat v podstatě o ničem tak, aby text měl vůbec nějakou hodnotu a nebyla to jen znásilněná písmena. Blogy nadávací by šly snáz, ale zas nač tahat sovy do lesa a dřevo do Athén, že ano. Byla bych ráda, kdyby čtenáři měli pocit, že mé texty lehce vznikly a lehce se čtou. To je celé. Proto se konfrontačnímu stylu psaní záměrně vyhýbám. Chci v podstatě vyplnit díru na trhu.

Jsi také čilá diskutérka. Co Ti vyhovuje na této neosobní formě společenského vyžití?

Čilá jsem čím dál míň a diskutérka taky. Forma okamžité zpětné vazby na blogu je přímo omračující nástroj, něco jako kladivo. Může to být skvělá pomoc k vývoji každého blogera. Pokud se ovšem diskuze udrží v patřičných mezích. Moje se díky bohu, ano, zase Řeháček a spol, udržely přesně podle plánu v absurdním dada špičkování, které mě prostě baví. Ráda si dělám z lidí legraci, sebou počínaje, takže mi vyhovuje, když se i s diskutujícími trochu známe a víme tedy, že i sranda za hranou je pořád jenom sranda.

Jaké je potom vidět diskutéry a blogery na předávání nebo srazu naživo?

Někteří lidé naživo působí jinak, než v diskuzích. Například Helena Koutková se zdála býti milé děvče, ovšem z nějakého důvodu na mě její otec zaútočil speciálně vycvičenými dravými slimáky. Já jim to tedy vrátila, když jsem na předávání cen schválně nevylosovala její sestře první cenu. Jsem děsně rafinovaná. Do starých kolejí se to samozřejmě už nevrátí, protože si na tu famílii budu prostě dávat větší pozor.

Internet je velký svět. Na jakých platformách kromě iDNES.cz ještě působíš?

Jak jsem tak zjistila, moje texty jsou leckde. Ovšem já osobně jsem věrná iDNESu. Vím, že moje texty vycházely ještě na NetMedia, ale jejich web napadl hacker a dočista ho zabil.

Co kromě blogování patří mezi Tvé koníčky?

Hrozně ráda čtu, kreslím a maluju. Teď momentálně ovšem čtu nejčastěji Foukej, foukej, větříčku a kreslím sluníčko. Jsem signatářkou Pěti slov - Slimáky v ČR nechceme!, čímž chci říct, že kromě toho, že mi hrabe z věčných sluníček, tak hrabu taky já -  záhonky. Jelikož máme doma zrcadlovku, jsem v podstatě fotografka. Co se sportu týče, ráda plavu a tancuju, obojí ideálně v Karibiku. Mimochodem, už jsi někdy dělal rozhovor, ve kterém by dvakrát padlo slovo slimák? Teď už třikrát!

Třikrát ještě ne. Dalším nezvratitelným krokem v Tvé závratné kariéře bude jistě vydání sebraných blogů. Už se ozval zájemce o toto horké zboží?

Už pod jedním z prvních blogů jsem našla komentář, že takto psanou knihu by si čtenář rád koupil. A nepsala ho moje maminka. Anonymní čtenář, ahoj teto, bude mít příležitost letos na podzim. Takže šetřete, k Vánocům jsou dárky pro všechny jasné. Přátelé, to se musí prodat, jinak budu mít na Moravě ostudu! V knize budou i texty zatím nevídané. Na své si tedy přijdou i ti, co mají přístup na internet. Hlavně tam ovšem budou famózní ilustrace, ze spolupráce s výtvarníkem jsem nadšená. Občas mi přijde, že bych mu neměla zabírat místo textem a nechat ho nakreslit komiks.

Poslední otázka je pro Tvou dcerku. Co by vzkázala maminčiným čtenářům?

Dcerka vzkazuje, že je maminka nejlepší na světě. A pak ještě ta blokérka boku. Ona to teď nemá moc čas řešit, aktuálně se totiž zaměřila na problémy růstu. Požádala nás, ať jí řekneme, až bude dospělá, aby včas přestala růst. Tak jí teď s mužem a druhou dcerou bedlivě pozorujeme, abychom ten okamžik nepropásli. Tak pardon, už musím, ať nám holka neproroste střechou.

Adam El Chaar