Možná si vzpomenete na únor tohoto roku, kdy spisovatelka a blogerka Dana Emingerová na svém blogu vzpomínala na tehdy právě zesnulého Arnošta Lustiga a slibovala, že o něm napíše knihu. Slib splnila, kniha je tu. Dnes vpodvečer ji pro vás bude podepisovat v Obchodním centru Novodvorská.
Dana Emingerová společně s Arnoštem Lustigem absolvovala řadu kurzů tvůrčího psaní, kniha Živel Lustig je proto zábavnou učebnicí světové literatury a tvořivého psaní, zmixovanou s životní filozofií a lechtivými anekdotami Arnošta Lustiga.
Spisovatel hlásal, že literatura nesmí být nuda a tím se řídil i při svých literárních seminářích tvůrčího psaní. Jejich atmosféru Dana Emingerová v této knize zachytila. Podařilo se jí přitom lehkým perem skloubit Lustigův smysl pro humor a vážná témata, jichž v jeho životě bylo vrchovatě.
Dana Emingerová patřila mezi blízké Lustigovy přátele, její vztah k němu vystihuje věta z jejího únorového blogu: "Je stále se mnou a vždycky bude. Nesmrtelný Arnošt Lustig. "
Autogramiáda ke knize Živel Lustig se koná v úterý 6.prosince 2011 v Knihkupectví bux.cz v Praze 4 v Obchodním centru Novodvorská a bude zároveň i besedou s autorkou. Znít bude jazz v podání autorčiny sestry Evy Emingerové.
Přečtěte si ukázku z úvodu knihy:
Chlapy oslovoval s neuvěřitelným šarmem a grácií: „Ty bejku.“ „Kurva, ministře.“ Nebo „Fjodore, ty děvko.“ Než se dotyčný rozmyslel, zda by se neměl náhodou urazit, už se smál smršti Arnoštových historek a vtipů.
Přítomné dámy se obvykle červenaly, protože anekdoty bývaly hodně sprosté. Ale Arnošt Lustig si ženy okamžitě získal upřímně vyslovenými komplimenty: „Hele, pocem, tobě to sluší. Tvůj starej se s tebou musí cítit jako v ráji.“
Byl nejen uznávaným spisovatelem, ale také skvělým učitelem. Velký kus svého života přednášel o literatuře a psaní. Hlavně posluchačům na amerických univerzitách, ovšem třeba i studentům slavistiky v Šanghaji, spisovatelům v Izraeli a v Argentině. A také mně během unikátního kurzu, který se uskutečnil v průběhu roku 2006 v Divadle Dobeška.
„Spisovatel je jako malý bůžek,“ říkal nám. „Nedostane za to moc peněz, ale tvoří z ničeho něco a to je úžasný pocit. Napíšeme tragédii, že půl světa brečí, a my z toho máme takovou radost, že se jdeme opít do hospody. Psaní je senzace. Je to vznešené, dobré a dává to životu smysl. Spisovatel vymýšlí příběhy, ve kterých pátrá po ušlechtilosti a dobru. Když se mu to povede, čtenář je pak ušlechtilejší, lepší.“
Blog iDNES.cz
