Na blogu máme spoustu "fotoaparátčíků", loni jste nejlepším zvolili právě jeho. Letos jsme místo kategorie Fotograf blogu otveřeli Cestopisce roku. I v ní uspěl - dostal bronz. Potkat ho můžete na chopperu, na kole, na napoleonské bitvě nebo jen tak u pivka. Publikuje všude možně, ale blog na iDNES.cz je srdcovka.
Jste víc fotograf nebo cestovatel? Proč cestovatelé tak často neposedí bez foťáku?
Jsou to spojený nádoby a možná i symbióza. Kdo dnes cestuje, tak většinou i dokumentuje. Uchrání tím poznatky před zapomenutím. Čekají nás letos zlatý turistický časy. Ale nesmí se zapomínat, že možnost cestování neni bohužel dopřána každému. Pro zdravotně handicapovaný je výletem třeba jen fotka na internetu a pro jiné je i malý výlet velký luxus. Třeba pro čtyřčlennou rodinu s dospívajícími dětmi.
Své fotoblogy doplňujete popisky, jsou to tak trochu komiksy. Jak může slovo fotce prospět? Kdy je lepší mlčet?
Slova fotce můžou prospět, pokud se z chaosu fotek, který k sobě jinak nepatří, vytvoří příběh. V případě estetického zážitku, třeba z přírody, by obkecávání naopak rušilo. To samý platí, pokud se jedná o profesionální dílo. Tam zcela postačí jen název.
Jaké byly Vaše fotografické, cestovatelské a blogerské začátky? Jak jste na tom dnes?
Cestování se mi zalíbilo už v prenatálním věku, fotky jsem přidal v době digitální fotografie a blogy se navázaly. Součet vyšší než jedna a spojení příjemnýho s příjemným. Dnes je můj stav stabilizovaný, ale během nadšení začátečníka jsem nejdříve musel zjistit, že plnit plán nebo vypotit blog na objednávku nelze ani sám v sobě. Naopak jsou případy, kdy se fotoreportáž průběžně napadá sama. Pak zbývá jen zveřejnit.
Blogujete hned na několika serverech. Jak to zvládáte časově a psychicky?
Kolotoč zvládám jak čas a zaměstnavatel dovolí. Naštěstí nádražák nestojí každý den v šest ráno u stroje, jen víkendový akce jsou díky službám často zapovězeny. Psychicky jsem poznamenaný pouze kladně. Druhá možnost je sedět doma, případně v hospodě. Ani jednomu se vyloženě nebráním.
Pohybujete se na chopperu. Je to pro vás jen dopravní prostředek nebo jste motorkář tělem i duší?
Čopr je pro mě ideální stroj. Nízko posazeným sedlem nedává možnost závodit, ale přímo předpokládá kochání. Nedá se to vysvětlit, jen zažít. Motorkářem do morku kosti však nejsem. I když, pokud z ticha nastartuje najednou dva tisíce motorek, jde o zvláštní druh orgasmu. Dva, tři takový srazy za rok však stačí. Nejsem nymfoman. Ona spanilá jízda není motorkový chaos, jak by se mohlo zdát, ale má svoje jasný pravidla, náročný na pozornost.
Co se Vám honí hlavou, když se řítíte s větrem o závod zvlněnou krajinou? Jezdíte bezpečně?
Neřítím a nezávodím. Přesto bezpečnost někdy částečně trpí, to když se moc zakochám nebo se naopak probudí ego a do kopce potáhne za plyn. Motor zaburácí, pětka i v nízkých otáčkách zabere a zrychlení neni znehodnocený řazením. To má svoje mužský kouzlo. V krajině je však ideální rychlost šedesát kilometrů v hodině. Občas se ale přistihnu, že zdržuju provoz.
Vaše fotoblogy často začínají zarámovaným oroseným půllitrem. Dáte si na výletě vždy jen jedno, dvě?
Na motorce ani jedno. Pokud někde nepřespím nebo se po zagarážování nezaběhnu naproti na svijanský nefiltrovaný. Je to stejný, jako u profesionálních řidičů. Jedno nadejchání a je po všem. Co se ale týče sedel, jsem hybridní tvor, ale pivo patří průběžně pouze k cyklistickému. To sice neni dobrý řešení, ale alespoň částečně přijatelný.
Jezdíte sám, s parťákem nebo se raději seznámíte na místě?
Jezdím sám nebo s batůžkem, jak říkáme spolujezdci. Kdo by taky toleroval moje častý focení? Někdy se přidá pár kolegů, jenže už dva jsou tým a musíme si vyhovět. Tím je svobodný bloudění narušeno. Těžko mohu někomu navrhnout - jedeme, nevím kam. Stačí, když to udělají dva, a od první křižovatky má každý svůj soukromý výlet. Jsou však vyhlášený místa, kde se jen tak na pokec vždy několik strojů sjede, třeba sto. K tomu mají motorkáři hezký zvyky. Bez rozdílu obsahu a typu stroje se vždy za jízdy pozdraví a většinou dají po natankování řeč na benzince. Pro malý obsah nádrže musí některý stroje čepovat často.
Je dobré pivko důvodem, proč se na svých cestách držíte v tuzemsku? Dokážete si bez alkoholu představit cestování?
Otázka se snaží vypátrat, zda jsem závislák. Tak tedy ano, ale závislost na cestování jednoznačně převyšuje závislost na pivu. Navíc moje dávky jsou v souladu s doporučeným množstvím, který prospívá zdraví. Neni však předmětem nebo cílem. Kdybych to měl přirovnat, tak pivo pro mě neni neodbytný kafe narychlo k snídaní, ale brazilská káva v klidu stylový kavárny. V tuzemsku mě teda nezadržuje pivo, ale neustálý překvapení, kde jsem ještě nebyl.
Dokumentujete mimo jiné rekonstrukce historických bitev. Co vás na tomto žánru baví? Jak se fotí?
Přesněji, jednu historickou. Odpověď je ukryta v moji stranický příslušnosti. Jsem členem ČeskoSlovenské Napoleonské Společnosti. A jak se fotí? Blbě. Vše je v pohybu, nic se nedá vrátit, nikdo nepostojí, kůň občas přetáhne ocasem, pořadatelé jsou nekompromisní a k tomu výročí bitvy u Slavkova je druhýho prosince. Fotit při mínus pětadvaceti, kdy zamrzá i lák ve sklenici okurek, se dá vydržet - tak schválně, jak dlouho. Napovím, že rukavice jen s jedním obnaženým prstem pro spoušť nic neřeší. Tak mě napadá, pokud má někdo zájem o exkurzi po slavkovském bojišti, rád po dohodě s výkladem provedu. Letošní výročí bitvy u Waterloo byl sice taky lákavý typ, ale finančně velice vyčerpávající. Odhaduju na desítky plných nádrží mimo pořadí.
Jakou akci byste rád reportoval, kdybyste k tomu dostal potřebné prostředky? Karneval v Riu, býčí koridu, zápasy v bahně?
Snadná odpověď. Určitě karneval. V bahně se můžu k potěšení jiných vyplácat sám a koridě nerozumím. Co by tomu asi řekla moje kočičí smečka.
Může se u nás člověk "vycestovat" do sytosti nebo ho to časem zákonitě začne nudit? Jaké lokality jsou u nás "světové"?
Až budu vycestovaný, začnu prohlížet album. Co se lokalit týče, světových máme dost. Tak jasně - Praha, Lednicko-valtický areál, Jižní Čechy s Krumlovem a Hlubokou, Lázeňský trojúhelník, ten je obzvlášť světový, a mnoho dalších, méně známých. Co třeba obdivuhodná vodní elektrárna ve Spálově v Jizerkách, famózní rokokový zámek Nové Hrady nebo divoký Rešovský vodopády? Jako světový hodnotím taky dvě cyklostezky - Baťův kanál a údolí Svitavy od soutoku s Punkvou k soutoku se Svratkou.
Jen v Adamově jsou čtyři zastavení, z toho jedno v nenápadném kostele s nápadným oltářem. Unikátní je taky následný průjezd Brnem na ose sever-jih. Pohodová záležitost, očištěná od ruchu města. Kdo nejel, neuvěří. Světový ale nejsou maminky na kolečkových bruslích s kočárky a špunty v uších. V prvním případě devadesát kilometrů stále z kopce a v druhém padesát. Pro rodiny se začínajícími cyklisty ideální. Pro náročnější se pak nabízí celý Moravský kras. Světová je taky naše příroda, objevovat její zákoutí je nekonečný příběh.
Kdyby se dalo cestovat v čase, do které doby byste se s fotoaparátem vypravil?
Rozhodně bych se motal na dvoře císaře Napoleona a konkrétně v období jeho politický velikosti. No a pokud by nebyl tak neposedný a spokojil se na důchod s Elbou, to by se fotilo. Případný titul dvorní fotograf císaře, to zní hezky. Stejně tak Karla IV. nebo Jiříka z Poděbrad. Teď jsem se zasnil.
V Cestopisci roku jste letos třetí. Kam vyrazíte, aby to příště bylo zlato?
Zlatý je každý výlet, ať už na odpoledne nebo několik dnů. Když potom report někoho potěší, jsem potěšen dvakrát. A kam vyrazím? No přece do Česka. Mimo jiné zavelím cyklovýpravě do okolí osoblažský úzkokolejky a s další zřejmě zamířím na Moravské pole, který leží v Rakousku a nejdostupnější je ze Slovenska. Musím týmu nutně vysvětlit, jak bitva ve skutečnosti probíhala. Je nemožný, aby na moravských stavech zůstal jen stín podezření, že Přemysla Otakara II. zradily. Na motorce budou výjezdy tradičně operativní s ohledem na počasí.
V pedálech nevylučujeme ani oblíbenou Ukrajinu, ale ta je prozatím vzdálená. Ono platí, že v týmovým pojetí je problém jednoho problémem všech. Například peloton motorkářů umí potíže s ukrajinskou dopravkou řešit efektivně, deset nastartovaných strojů pod okny „staníce“ a doprovod při každým přesunu zadrženého je dostatek svědků a efektivní propustka pro zatčenýho kolegu, což na kole moc nejde, ale cyklisté jsou zase považovaný spíše za chudý turisty, kteří se rádi druží. Nejvíce je tak ohrožen osamocený motorkář považovaný za boháče. Třeba najdejchat po dvou dnech alkoholového půstu neni žádný problém. Zvláštností je, že po zaplacení pokuty můžete pokračovat dál. Vlastní zkušenost za tři sta éček. Z pohledu současných událostí jsou to ale jen prkotiny.
No a na podzim mám jeden jasný mlhavý plán k šedesátinám. Celkem logicky na Korsiku.
Adam El Chaar
