Váš pokus by neměl přesáhnout šest set slov a psát můžete kromě internetu také o telefonu. Literární soutěž pořádá sdružení BMI (Březen - měsíc internetu). Čas na sespání a zaslání svého příběhu máte do 22. února 2015, vyhlášení proběhne 28. března na Konferenci o technologiích pro osoby se specifickými potřebami INSPO. Dostanete-li se na stupně vítězů, pořadatelé o vás natočí krátký filmový portrét a vyhrajete sedm, pět nebo tři tisíce korun.
Hlavní porotkyní bude spisovatelka Ivona Březinová. Texty bude hodnotit také Monika Jindrová, která u nás vede blog Ztlumeno zaměřený na sluchově postižené. Pomůže jim několik zástupců českých neziskovek.
Porotci přihlédnou jak k obsahové zajímavosti, tak k literární úrovni textu. Pro inspiraci můžete zabrousit na server Helpnet. Nastřádala se tam od roku 2005 spousta prací, často intimní zpovědi ze světa, který "plně funkční" většina nezná nebo ignoruje. O to je nahlédnutí do něj zajímavější.
Jaké to je, když má někdo omezené možnosti pohybu a najednou se před ním otevře okénko do virtuálního světa neomezené komunikace, si můžete přečíst třeba v úryvku Jana Spěváčka, který s textem Dobrý pomocník, ale zlý pán vyhrál právě v roce 2005. Získal tehdy mobilní telefon.
Internet a jeho anonymita mi dávaly možnost být sám sebou, mluvit tak, jak mi To zrovna duší plyne. Nejvíce jsem prahl po chatu, flirtovacích a seznamovacích místnostech. Zde po nesčetných pokusech navázal jsem bližší vztah s nejistou Maruškou z jisté vesničky u známého města.
Přes dva rozměry monitoru prožíval jsem všechny rozměry dosud nepoznané lásky. Chyběl jen rozměr reality, který mi však zpočátku nechyběl.
Zcela jsem se uzavřel do sebe. Účty za telefon byly drastické, ale naši tušili, co zvláštního se se mnou děje. Nezasahovali.
nový blog INSPO.
Smutné noci při nenavazování spojení, při zpoždění dopísku či vztek, když počítač okupoval jiný člen rodiny.
Radost taková, že jsem se rozplýval v nekonečnu.
Byl jsem tak mimo, že mi celé okolí bylo úplně ukradené. Po skutečném setkání s Maruškou a prvních polibcích jsem se utvrdil v tom, že jsme si souzeni.
Po návratu domů Maruška neodpovídala. Pak mi pár řádků sdělovalo, že mi to nerada dělá, avšak že mé sympatie nesdílí. Že už mě nechce vidět.
Tehdy jsem týdny nebyl schopen radosti. Notoricky jsem vytvářel a udržoval nové virtuální vztahy, najednou třeba až deset. Avšak už bez skutečného zájmu, jako stroj a zcela pohlcený vlastním operačním systémem. Tento „můj“ systém byl naprosto chorobný. Plynuly měsíce, bez povšimnutí, určovány modemem.
Adam El Chaar
