Zuzana Součková je nejen blogerka, ale i běžkyně - a díky běhu a knížkám o běhání - také vycházející hvězda mezi spisovatelkami. V rámci Letního charitativního běhu, do kterého se zapojila, jsme vyzpovídali i ji.
Trenérka a blogerka Veroniku Šimáčková vymyslela ve spolupráci s Nadací Naše dítě charitativní běžecký projekt, kdy se v červenci a v srpnu běhá pro 5 letého autistického Filípka, který potřebuje asistenčního pejska, jehož výcvik stojí 230 000 Kč. Do akce, která je určena i něběhajícím začátečníkům, se zapsali i zkušení běžci, jejichž zkušenosti a rady vám celé léto budeme přinášet.
Zuzko, jaké jsou tvé největší dosavadní běžecké úspěchy?
Mezi ty "nej" úspěchy řadím takové ty výběhy, kdy vůbec nemůžu, nedaří se, nohy nespolupracují s hlavou a já bych to nejraději od prvního okamžiku zabalila a otočila zpátky. Když se konečně „dopachtím“ do konce, jsem spokojená, že jsem to nevzdala a trénink či závod dokončila. Ale na to se mě asi neptáš?
Myslela jsem ty oficiální, ale jako velmi velmi amatérská běžkyně tvé první odpovědi rozumím...
Nemohu tedy asi nezmínit absolvované maratony, půlmaratony, triatlony. Včetně zatím nejdelší vzdálenosti - uběhnutí devadesáti kilometrů během 24hodinovky. A když pominu vzdálenosti, které jsem kdy uběhla, největším úspěchem je, že vůbec běhám, můžu běhat a doufám, že ještě dlouho běhat budu.
Co bys poradila začátečníkovi, který aktivně nikdy neběhal? Může se jen tak zvednout a vyběhnout? Nebo je třeba příprava?
Aby člověk mohl začít běhat, nepotřebuje žádné rady. Je to strašně jednoduché – stačí zvednout zadek z gauče!
Jaké vybavení je podle tebe pro začátečníka nejlepší?
Já jsem si speciální běžecké vybavení – boty, koupila až tehdy, když jsem pochopila, že se z mého vztahu k běhu stala láska. Do té doby jsem nic speciálního neměla a vlastně ani nepotřebovala.
Co pro tebe běh v životě znamená?
Je to láska. Jiní by možná řekli závislost. Osobní naplnění. Překonávání sama sebe. Touha být na trati a bojovat o každý překonaný metr, kilometr. Touha zdolat kopec, který se zdá být nepřekonatelný.
Bylo to tak vždy nebo se tvůj vztah k běhu formoval časem?
Ten vztah se neustále vyvíjí. Začátky byly těžké. Hodně těžké! Dnes to není lehčí, ale baví mě to čím dál víc.
Od kdy aktivně běháš a jak se to přihodilo?
Běhám od 46 let. Předtím nic. Nikdy bych netušila, že dokážu doběhnout dál než na roh naší ulice. Když pán Bůh rozdával sportovní nadání, talent, či jak se tomu říká, nejspíš jsem seděla někde se sklenkou vína v ruce a vedla intelektuální řeči. Běh jsem nenáviděla až do doby, než jsem s ním začala koketovat a ta láska rozhodně nevznikla na první pohled.
Umíš si představit, že bys běhat nemohla? Chtěla jsi někdy úplně přestat?
V začátcích jsem si to představit dovedla. Dnes už ne!
V létě plánujeme soutěž o nejlepší sportovní povídku/blog, kdy mohou blogeři popisovat své zážitky z běhání. Pamatuješ si ještě na svůj první kilometr?
Zprvu nadšení: „Jeee, já běžím!“ Vzápětí odešly plíce a ztuhly nohy: „To je hrůza, já chci domů. Mami, pomóc! Ne! To dokážu! Nedokážu! Co jsem si to zase vymyslela za blbost! Chci na gauč! Chci ležet! Tohle se nedá přežít! To nepřežiju! Cože? Jenom půl kilometru? Už jsem uběhla kilometr? To je dobrý, běžím dál! Anebo chvilku půjdu. Tak jo, zase poběžím!“ Nakonec jsem napoprvé zvládla tři kilometry prokládané chůzí.
Kolik kilometrů odhaduješ, že tak za léto (červenec, srpen) cca uběhneš?
Kdo četl moji knížku „Deník běžkyně v nejlepších letech aneb Co vám o běhání nikdo neřekne“ ví, kolik kilometrů jsem schopná za měsíc naběhat. Letos se chci kvůli všestrannosti věnovat i kolu, takže běh trochu upozadím. Ale rozhodně nechci uběhnout méně než 100 km za měsíc.
Už ses zaregistrovala do letní výzvy?
Ano! Jasně! Hotovo!
Rozhovor připravila: Tereza Boehmová
Více o výzvě a jejích pravidlech si mužete přečíst v článku:
Letní běh a soutěž blogu iDNES.cz o nejlepší „běžeckou“ povídku
