A vydává novou e-knihu Dámský lovecký salon. Popisuje v ní propastnou vzdálenost mezi snem a realitou, a to v branži, kde bývá nejpropastnější - v erotice. Salon už jste možná viděli na pultech knihkupectví, s jeho nakladatelem se ale rozešla ve zlém. "V tištěné verzi se srdíčkem na obálce si knihu určitě nekupujte," vzkazuje. Naopak bude ráda, když si Dámský lovecký salon stáhnete do čtečky či telefonu.
Štěpánka Bergerová
Co musí udělat bloger, aby mohl vydat e- knihu?
Psát a psát. Když toho má napsáno tolik, že si myslí, že by z toho mohl být i literární útvar na knihu, osloví e –nakladatelství. Musí si nechat udělat jazykovou korekturu, protože ani sebelepší češtinář nevidí své vlastní chyby a stylistické nedostatky. Korekturu může nechat udělat i nakladatelství, pokud se tak dohodnou.
Kolik autor za vydání zaplatí. Kolik získá?
Finanční náklady jsou jen za korekturu, jinak mé nakladatelství nic dalšího nepožaduje. Honorář je otázkou dohody a smlouvy.
Jaké komplikace mohou s nakladatelem nastat?
Jako s každým jiným obchodním partnerem. Rozhodně je dobré dát na osobní doporučení a také záleží na štěstí. Hlavní komplikací je, že vám nezaplatí.
Je kuriózní, že čtenářům doporučujete nekupovat si Vaši knihu v tištěné formě. Jak jste se dostala do rozepře se svým nakladatelem?
Kuriózní tato situace je, nicméně reálná. Nakladatel dlouhodobě nekomunikuje, nepřebírá poštu, ani po zaslání výpovědi smlouvy. Knihu nabízí dál. Rozepře na jeho straně vlastně nenastala, protože si hraje na mrtvého brouka.
Představte si, že abyste tuto knihu mohla vydat, musela byste obhájit její užitečnost a přínos pro lidstvo.
Užitečnost svých spisků spatřuji ve sdělení prožitků a vnitřních pocitů, kterými si procházejí mnozí. Často takové vjemy v sobě více či méně tajně nosí, a pokud je naleznou i jinde, potěší je, pobaví, nebo i pohorší, ale tak to má podle mého být. Někteří mohou nalézt odpovědi na otázky, které by kvůli určité morální korektnosti nahlas nepoložili.
Dámský lovecký salonsvůj blog na iDNES.cz.
Jaký je ve Vašich povídkách poměr pravdy a fikce?
Moc se mi kdysi líbilo vyprávění Zdeňka Svěráka, když líčil, jak psal scénář k Obecné škole. Říkal, že si jako malý kluk vždy přál skočit na nákladní vagón s pískem z mostu nad železniční tratí. Nikdy k tomu nesebral odvahu, tak si to napsal aspoň do scénáře. A tak je to i s mým psaním. Často stojím na tom pomyslném mostě nad tratí a skáču jen ve své fantazii. To ovšem neplatí vždy a všude.
Jaká je Vaše spisovatelská metoda a rituál?
Co se týká mé jiné práce, umím zabrat od nevidím do nevidím, pokud není hotová. Co se týká psaní nechávám mu volný průběh, ale slibuji si, že si nějaký ten rituál pro něj osvojím. Jsou povídky, které mám napsané za hodinu a už skoro nic na nich neopravuji a jsou jiné, třeba má rozepsaná kniha Nesmělá automobilistka, které se mi válí na disku už pěkně dlouho. Ne a ne ji dokončit
Nesmělá automobilistka.
Vyšly povídky ze Salonu nejprve jako blogy?
Jako blogy vyšlo minimum povídek, snad dvě. Před tím jich ale pár publikovali v časopisech. Jinak názory v diskuzích mne zajímají, baví, obohacují, korigují, přináší jiné úhly pohledu a také trénují ve slovních hrátkách a smečích. Karmou se neřídím.
Zastavíte se někdy v psaní a ptáte se, zda jste nepřekročila míru vkusu při popisu lechtivých témat?
Není mým zvykem překračovat míru vkusu, zvlášť co se týká nějaké konkrétní opisnosti. Není to můj styl, takže o tom ani moc nepřemýšlím. Ráda dávám prostor čtenářově fantazii. Navíc každý má míru vkusu někde jinde. Pro někoho i nedořeknutý náznak může být oplzlou nemravností, pro jiného tvrdý popis situace, včetně všech součástí, slabým čajem.
Máte ráda Sex ve městě?
Na tento seriál jsem se svého času ráda dívala, včetně obou filmů. Líbí se mi svou otevřeností a vtipem. Mým nejoblíbenějším autorem na bázi erotiky a fantazie zůstává Roald Dahl a pak také David Herbert Lawrence se svým Milencem Lady Chatterleyové. Jinak erotické romány jako takové nečtu. Zastávám názor, že lepší je prožívat než pročítat.
Adam El Chaar
