Když jsem se připravoval na přijímačky na gymnázium v 70. letech, doporučila mi naše češtinářku "Český jazyk" autorů Styblík, Melichárek. Tehdy jsem psal úplně bez chyby. Po změně pravidel už jsem tak přehlednou příručku neobjevil. Teď po letech už jsem se musel doučovat koncovku -ovi(y) či velká písmena. Interpunkci již často ošidím záměrně.

Zde na blozích mě praštilo do očí, jak často je zaměňováno s a z, ať už jako předpona či předložka. A aby nikdo neměl mindráky, uvedu doslovné označení pracovního nástroje od jednoho učně : "pylňýk".

Skoda, kdyz pisi prispevek k diskuzi, nejste vedle mne. Potreboval bych to.

Ja, ja, česka jasyk je take moje kobylek

K tomu jenom dodat, že paní Indrová naštěstí nečte zdejší blogy.

To by se zbláznila.

O komentářích nemluvě.