...

Ani nevíte, jak tenhle váš pohled chápu. Ale až teď, zpětně, kdy jsem už rok na vysoké. Gymnázium jsem si opravdu protrpěla. Naši mě tam totiž dotlačili pomocí dost nepříjemné manipulace a citového vydírání. Pak asi nebylo divu, že jsem si emoce s tím spojené ventilovala i na učitelích - lidech, kteří v podstatě za nic nemohli. Teď konečně studuju to, co mě baví, totiž Fakultu zdravotnických studií, protože jsem už v deváté třídě věděla, že chci být zdravotní sestrou, což mi rodiče neumožnili a já si tak musela tento cíl spllnit až když už mi bylo 18. Světe div se, na zdravotce jsem se dostala do úplně jiného prostředí. S profesory, profesorkami a spolužačkami si dobře rozumím, protože jsou empatičtí a jejich škola (práce) je baví. Všichni jsme na jedné lodi, což na gymnáziu asi nikdy nemůže být, protože tam často opravdu lidi nevědí co chtějí. Takže vám přeju hodně síly, ono se to za dva roky aspoň troščku změní. 

Bohužel..

to bývá většinou tak, že premianti třídy většinou skončí u podřadných prací a na ten důchod prostě nevydělají a ti, do kterých byste to neřekla právě naopak do rozpočtu přinesou tolik, co třeba zbytek třídy

zase na druhou stranu

K čemu jim bude v životě znalost Francoise Villona, popřípadě jednoděložných rostlin, jak se tady zmínil jeden z diskutujících, pokud se tomu nebudou osobně věnovat? Ročníková práce na tema Boženy Němcové, jaký měla smysl? Aby se studenti naučili půjčit si v knihovně odbornou knížku, nebo se pocvičili v psaní na počítači?

Ten závěrečný citát "studujte pilně, abych neumřela hlady" zní i pro ty studenty nesmyslně, i oni vědí ža za většinou toho co je ve školách naučí, jim v životě nikdo nic nedá. Prostě si musí prosedět státem předepsané roky na středních i na vysokých školách, složit předepsané zkoušky (a jak tu bylo napsáno třeba včera, ani ta profesorka jim nedokáže říct zda se mají učit na starou či novou maturitu), a pak hurá do praktického života, kde začínají většinou od nuly... Možná že mnozí dojdou dál než jejich učitelé, ale jestli to je jejich zásluha? A naopak, jak napsal, Jára Cimrman, už ve školných škamnách se pozná kdo roste pro šibenici :):)

Re: zase na druhou stranu

Argumentaci typu "k ničemu mi to nebude" nemám ráda, protože nikdo nemůže vědět, kam ho osud zavane a co se mu kdy bude hodit. Mít široký přehled nikdy neuškodí - co vy víte, jestli váš příští šéf nebude fanda do biologie, takže budete-li mu na firemním večírku schopni aspoň trochu přizvukovat, získáte u něj body

záleží

to většinou na učiteli...  hodně jsem nad tím přemýšlel a je to všechno o důslednosti. Učitel, kterej nechá všechny řvát jak na lesy a jednou na konci hodiny nás opravdu ztiší má větší autoritu než někdo, kdo dělá každý tři minuty pšššt. Psal jsem o tom kratší článek

http://koukal.blog.idnes.cz/c/126969/Ucitele-Lide.html

a myslíte si, že se dneska někdo učí na písemky? :-D jeden člověk udělá tahák, vytiskne ho písmem 5 ve třiceti vydáních a písemka je na dvojku napsaná :-)

Francois Villon!

"Jsem Franta Francouz, toho čert si váží,

vždyť rodná Paříž se mě zbavit snaží.

Teď šíje, na niž oprátku mi háží,

řve zplna hrdel, kolik p***l váží."

A nepřečetli by si aspoň Navzdory básník zpívá? Puberťačkám by Loukotková mohla sedět.

Re: Francois Villon!

moment, proc ty hvezdicky, to neni presny citat... nedevalvujte Villona nejakyma nasima modernima hyperkorektnima hvezdickama, vsak on to admin ustoji.

To by vam rekla vysokoskolacka, co se literaturou, tedy i Villonem zabyvala. :)

Francois Villon?

Buď spisovatel, nebo dramatik? Krk bych na to nedal. Ale určitě vím, že to nebyl hudební skladatel

Máte pravdu,mám stejné zkušenosti

a myslím, že se to pořád zhoršuje, protože školy jsou placené za hlavu, naberou každého a nevyhodí nikoho. Děvčata stejného ražení jsem učívala na dvouletých oborech učilišť a chytala jsem se za hlavu, jak jsou jednoduché. A dnes bych za ně byla ráda na gymnáziu,protože byly sice slabší v učení,ale aspoň hodné v hodině.

student na VŠ

Dobrý den,

většinu vašich poznatků potvrzuji a sám si je pamatuji, ještě před rokem jsem byl na střední škole. Musím ale podotknout, že vždy záleží na učiteli, jak si nastaví pravidla. Měli jsme starší paní na Biologii, která razila heslo "I na pětku se musí umět.". Každý se vedl sešit, až na pár výjimek, které za to párkrát vyhodila ze třídy. Když se jí nelíbil, přepsat. Protokoly z laboratorních prací jsem přepisoval několikrát. Kdykoliv se mohla zeptat na cokoliv a každý musel vědět. Chtěla kvanta učiva (třeba poznávačka 120 jednoděložných a dvouděložných rostlin), která musel umět opravdu každý (vůbec ji nezajímalo, že jsme ji byli schopni podepsat, že s biologií nechceme mít nic společného a půjdeme na techniku, zatímco ve fyzice se biologové těžce flákali)... Taky jsem zažil vyučujícího, který dával za vyrušování rejstřík (jeden sloupec z učebnice z rejstříku, ručně vypsat pojmy). Obvykle to bylo velice efektivní.