Pro seniora,který se sám rozhodl být pasivní, aniž by ho zdraví nějak zásadně omezovalo, moc pochopení, či soucitu nemám.

Co je obrovskou chybou u nás, je naprostý nedostatek zařízení pro seniory, které by nebyly pouhými odkladišti pro staré. Rozumím tomu, když senior nechce opustit svůj byt ve středu města, i když život tam nemůže být pro něj už komfortní, protože naše domovy seniorů mají pověst starobinců, kde je aktivita obyvatel spíše tlumena, neb personálu jen přináší starosti.

Jemi 74let a díky Bohu mi zdraví slouží, takže mohu žít plnohodnotný život. Ale mám hrůzu z toho až se to zhorší a nebudu moci hrát golf nebo se projet na kole, či zajít do hospody za kamarády. Zřejmě volba eutanázie, neb v LDN nebo hospici dožít nechci a jinou možnost nevidím.

Povšimla jsem si vašeho motta : "Jsem učitelka, která má ráda děti i samu sebe". A pak jsem teprve pochopila skrytý obsah vašeho sdělení : "Na maminku už mi láska nějak nezbyla". Není v něm o ní totiž ani slovo.

Neměla jste spíš uvažovat o tom, jakým způsobem se o maminku postaráte především vy nebo vaše širší rodina, tak jak to bylo po generace zvykem?

Vůbec si nedovedu představit, že by moje máma strčila tu svoji do nějakého chudobince a já zase svoji mámu do pečovatelského domu nebo domova důchodců..

Zrovna tak jsem si jistá, že by se stejně vůči nám zachovala naše dcera i když zatím jsme oba s manželem i přes náš ne už zrovna juniorský věk naprosto soběstační a nic podobného není na pořadu dne.

Kdyby to tak bylo i u vás, nebyl by námět pro napsání podobného příspěvku. Je pravda, že se podobné instituce, které popisujete, asi vyskytují. Lidi dneska ztratili úctu jeden k druhému, přestali mít rádi jiné lidi než sebe a zajímají je jen peníze a vlastní prospěch, Ale není to i tím, že jim začal chybět pocit sounáležitosti v rodině, pocit vděku za dobrou výchovu, ohleduplnost, soucit, slušnost...? Spousta dalších kladných a lidských vlastností se nějak vytratila... O to víc se o něco takového musí starat rodina uvnitř sama sebe, aby takové odkládací zařízení pro staré rodiče vůbec nebyly potřeba.

Protože stát by tu měl nastoupit jako poslední a jen pro ty, kteří už opravdu vůbec nikoho nemají.

Ale s tím musí začít každý sám u sebe

Proč si pořád namlouváme, že domovy pro seniory by měly být nějakými odkládacími zařízeními. Proč raději nezměnit svoje vnímání toho jak by mělo vypadat prostředí, kde by měli senioři prožít poslední roky života a iniciovat jenich vznik?

Já odmítám myšlenku, že až se stanu nesamostatným z důvodu zhoršeného zdraví, že bych zkomplikoval život své dceři a její rodině pečováním o mně. Daleko raději bych dožil v prostředí komfortního pečovatelského domova se stálou lékařskou a rehabilitační péči a možností kontaktu s přírodou.

Bohužel tato společnost, relativně bohatá to má takto nastaveno mládí vpřed a stáří do popelnice a je to vidět i na rádoby intelektuálských doporučeních typu ..staří by neměli volit atd. V jižních zemích stále existuje pojem rodina a s tím související péče, tady jen výjimečně.

A čímpak to asi je ?

Proboha, které město požaduje "dar" 100.000,-- za vybydlený byt?

karma a souhlas s tím, že naše společnost je ke starým lidem dost nemilosrdná