Je dobře, že o těchto věcech píšete... Už i kvůli tomu, že dnes tzv. singles - styl preferuje sobectví mladých, výhodu nevytvořit si rodinu, která by o ně ve stáří (aspoň částečně) s láskou a porozuměním pečovala. Cizí lidé, kteří to berou jako povinnost (a pro peníze), jsou přece jen cizí lidé. Každému starému člověku přeji hodné děti a vnoučata. Musí se o to ale také sám za svého zasloužit... A je mi líto těch, kterým to osud z nějakého důvodu nedopřál... Píšete pravdivě, dávám si Vás mezi oblíbené...

Opr.: Musí se o to ale také sám za svého života zasloužit... Díky.

Dobrý den , to co by jste chtěla , hezký park , kinosál , péči , vlídné slovo - To poskytují soukromá zařízení , centra pro seniory. To vše za 20 a více tisíc měsíčně. Vše je v ceně . Osobně jsem byla překvapena cenami služeb pečovatelek , které docházely do zdejšího býv. pečovatelského domu . Služby musel senior čerpat tak ,aby se pečovatelce vyplatilo přijít , to znamenalo , nechat si třeba za 200 .-umýt jedno okno , plus za 50 korun ostříhat nehty , za 50 umýt vlasy ,zavolat rod. příslušníka mobilním telef. klienta stálo 20.-Donést nákup bez pití v lahvích či petkách z nejbližší (nejdražší , bohužel) samoobsluhy 60.-,Kč atd.....

Ještěže jste si to všechno vymyslela, jinak by bylo jistě napsáno kde to je plus nějaká fotka-bez obličejů, ale jako varování jistě dobrý

Bohužel nevymyslela :-(

Každý, kdo bude mít štěstí se toho stáří dožije a možná...možná si i na svoje slova vzpomene. Ne každý bude mít štěstí, že bude mít okolo sebe rodinu, ne každý bude svůj stav chápat, protože ho opustí hlavinka, ale pořád to je člověk, který žil se svými starostmi a radostmi, ale nikdo mu nedokáže poradit jak dál. Tatínek byl 10 let vdovec, snažil se být soběstačný, ale...ale...museli jsme stále více pomáhat. Až mi umřel, tak jsem pochopila, co znamenalo, když říkal, já jsem tak sám... a já ještě o mnoho později došla k poznání, že s těžkou demencí a Alzheimerem jsme se ztráceli navzájem.....Bohužel do klasického pojmu rodina máme daleko, jen se o ní žvaní. Děti jsou daleko, buď na druhém konci republiky v lepším případě a v horším ještě dál....Vždy uvádím tři čísla: 25 let cca vystudováno, děti, 50 kariéra, máte vnoučata a očekává se od vás pomoc a Vy se musíte rozdávat, protože vaši rodiče mají 75....Víte, je mi 70 a po těch zkušenostech se dívám po těch nemluvících a plovoucích očích...a poznám to...to přežívání a beznaděj...

Proč? Proto.

Já Vám nerozumím, pečovatelská služba prostě JE placená služba a tam, kde funguje rodina, služby jen doplňuje.

Základem fungování našich životů je přece rodina, nikoliv ministerstvo práce a sociálních věcí, ne?

Ne vsichni rodinu maji........

Tak hroznou pečovatelskou službu, jak píšete, jsem nezažil. I když počátky placení pamatuji u mé maminky. Důchod měla malý, nestačil, doplácel jsem za ní. Rád, nevadilo mi to. Malá záplata za její starost v mém životě. Dobrý článek a .

Ano, taky jsme to tak měli a máme. Co zvládneme, zvládneme. Co nezvládneme (holt máme i další povinnosti), to hledíme řešit tak, aby to bylo co nejlépe pro všechny.

Co nezvládnou moje ruce, zvládne peněženka. Vždycky je to otázka hledání nejrozumnějších cest...

Stokrát opakovaný fakt: Když si někdo nevytvoří rodinu, která by se o něho dokázala postarat, je odkázán na to, že se o něho postará obec či stát, ale to je jenom náhražka.

Není to jednoduché si "vytvořit rodinu" aby se postarala o rodiče, protože děti také vychovává škola, přátelé, kultura atd - stále jsou důchodci medializováni jako ti, kteří stojí ve frontách na slevy, jsou přemnoženi - stát nemá prostředky na důchod, atd, (jen na platy státních úředníků se nešetří),

Karma

Moc hezky jste to napsala.....je to vsechno opravdu smutny......precetl jsem si to pozorne......dostavam se totiz do veku,kdy se me toto vsechno bude asi tykat.Jen bych podotknul,ze v zemich,kde je duchod opravdu velmi maly se vetsinou o stare rodice opravdu staraji deti a vnuci.....a je to samozrejmost.