Tak to máme velmi podobné vzpomínky na dětství!

Rodiče oba zažili v dospělém věku 2ww. Hlavně otec byl dosti přísný. Jako dítě jsem z toho často nebyl odvázaný, ale ve druhé půlce ZŠ jsem věděl, že mám ty nejbáječnější rodiče pod sluncem. Dýchali za nás. A tak jsem se snažil dát to i svým dětem. Jo dostávali, ale jen na zadek. U bych facky riskoval, že mohu ublížit, přece jen jsem hrál házenou :) Asi je to dáno vývojem. Maminka mi v dospělosti povídala, že když jí dal otec facku, tak musela poděkovat a políbit mu ruku. Jako mladý jsem to moc nechápal, dnes tomu rozumím.

Když dnes vidím žáky ZŠ a SŠ, tak mne jímá hrůza. Nikdy mne ani náhodou nenapadlo stěžovat si na kantora. Kantor měl vždy pravdu. Byla to autorita. Dnešní mláděži většinou schází pracovitost, smysl pro povinnost, úcta k autoritám, pokora a skromnost. Vynikají především v tzv. softskills, což se super, když se chce člověk na něco vymluvit nebo z něčeho vylhat, ale třeba i v prezentačních dovednostech. Horší už je to s ochotou pracovat a "sloužit" druhým. Ono sloužit není správný výraz, ale jedná se o to, že dnes je spousta činnosti podpůrných a vidět v druhém "zákazníka" není pro mnohé snadné.

Jsem rád, že už mám děti dávno dospělé a pokud se dožiju vnoučat, tak je budu asi rozmazlovat. Ale když zaslouží, tak dostanou na zadek :) Přesně jak jste psala, budou to vnímat a funguje to. Osobně si myslím, že lepší na zadek než psychicky manipulovat a trápit.

tož tak...