Já jsem v době, kdy mi bylo 70 let potkal učitelku, které bylo hodně přes 80 let. Jelikož se na mne známě tvářila, usoudil jsem, že si mne pamatuje. Pozdravil jsem ji a chtěl jsem se představit. Předešla mne a řekla moje jméno. Divil jsem se, že si mne po těch létech pamatuje. "Byl jste první ročník, který jsem učila, na ten se nezapomíná." řekla mi.

Dokonce se mi stalo, že mne v tramvaji oslovila neznámá žena a připomněla mi, že mně učila angličtinu. Ovšem to bylo v jednom kurzu, nikoliv ve škole. Učitelky jazyků vinikají pamětí na jména alidi.

Ano to je dobry napad...ja nastesti mam dobrou pamet a nejsem ucitel...napr. si pamatuji jmena vsech ucitelu ze zakladni a stredni skoly (tehdy s to jmenovalo Sanytrova v Praze 1) a jmena vetsiny spoluzaku...s jednou ze zakladni skoly jsem se velkou nahodou spojil pred par mesici.