Máte-li jedno dítě, jste rodič, máte-li dvě děti, jste rozhodčí a máte-li děti tři, obzvláště s tak velkým věkovým rozdílem, jako je tomu u nás, stává se z vás kulturní referent.
Pracovní náplň kulturního referenta v naší rodině obnáší:
Organizování kulturních akcí
Před narozením dcery jsem se aktivně účastnila dvou divadelních představení. Byly to: Sluha dvou pánů a Mnoho povyku pro nic - to se u nás hrálo v době, když jsem klukům oznámila, že jsem těhotná, ale o nějaké organizaci těch představení, nemohla být řeč. Ale vzhledem k tomu, že poslední dobou jezdí moji chlapci městskou hromadnou dopravou stále častěji bez šalinkarty, ocitám se, někdy i dvakrát do měsíce, v divadelní hře s názvem Revizor a rozhodla jsem se, zorganizovat její derniéru.
Vypravila jsem se tedy do předprodeje jízdenek a paní u přepážky jsem položila dotaz, jestli mohu jednomu synovi nalepit kupon přímo na čelo a tomu druhému zavěsit šalinkartu do dírky v obočí, která mu tam zůstala po piercingu, protože jinak, je nosit šalinkartu zkrátka nedonutím. Paní se soucitně podívala na dceřin drobný obličejíček a holou hlavičku a troufám si tvrdit, že jsem uslyšela, jak jí šeptá: „Díky Bohu, že děti do šesti let jezdí zdarma“. Ale mně, mně vůbec na nic neodpověděla.
K organizování kulturních akcí bezesporu patří i spolupráce s organizacemi podílejícími se na kulturním dění.
Týden co týden volám na dopravní podnik a s kanceláří soudního exekutora dopravního podniku města Brna jsem takříkajíc „na tykačku“, takže jestli tohle není spolupráce, tak pak už nevím.
Výroba a výlep plakátů
I když naše lednice obsahuje všechno potřebné ke konzumaci jak pro dítě, tak pro dospělé, vytvářím a lepím poutače typu: „Nepít – kojenecká voda“, „Nejíst – krupičná kaše ze Sunaru“ nebo „HAMI s mletým hovězím není Chilli con carné!“ Už se těším až dcera bude jíst to stejné co my a na tento bod pracovní náplně, budeme jen s úsměvem vzpomínat.
Lepit plakáty je sice moje práce, ale vždycky mě potěší, když to někdo z naší rodiny vezme za mě a na ledničku připevní jakýkoliv jiný vzkaz, například pozvánku na synovu první prodlouženou.
Pocit radosti a těšení se na prodlouženou, brzy vystřídal pocit zděšení. Dcera zahodila svůj oblíbený dudlík za obývací stěnu a jít na prodlouženo po pokráceném, lépe řečeno po žádném spánku, asi nebude vhodná kombinace.
Zkoušeli jsme vydolovat ten starý, oslintaný a vyžvýkaný fujtajbldudlík vařečkou, koštětem a nakonec i garnýží a i když se tomu dcera ze začátku smála a připadalo jí to jako náramná švanda, tak s příchodem večera, bylo po legraci. Začala řvát jako tur, ale vzít si nový, naprosto ten stejný, odmítala. A já odmítala jí ho „předžužlávat“.
Fotodokumentace kulturních akcí
Dalším bodem mé pracovní náplně je pořizování fotodokumentace a kdy jindy pořídit fotky z kulturní akce než právě z prodloužené.
Vzhledem ke spánkovému deficitu, který jsem měla kvůli odnaučování dcery na dudlík, jsem si k foťáku do kabelky přibalila i KPZ (krabičku poslední záchrany) pro rodiče, kterou jsem kdysi dostala, nejspíš jenom jako fór.
Ucpávky do uší, které „kápezetka“ obsahovala, jsem nechala doma babičce, aby mohla v klidu hlídat dceru, která stále oplakávala dudlík, ale jinak, jsem celý obsah kápézetky na prodloužené vypotřebovala. Snědla jsem tabulku čokolády, vypila energetický nápoj s malou lahvičkou alkoholu, podepřela jsem si sirkami oční víčka, ale někde při studování plánku s rozmístěním baby-boxů v našem okolí se sirky zlomily a já usnula.
Takže, pokud nepočítám fotografii (vím to jen z vyprávění, spala jsem), kterou pořídil fotograf taneční školy Dynamic zrovna ve chvíli, kdy si mě partner přehodil přes rameno a se slovy: „děkuji za tanec, miláčku“, odnesl ze sálu, fotky nejsou.
Ale nic není ztraceno, všechno lze napravit.
Za čtrnáct dnů se bude konat dětský maškarní ples, a když si přestanu holit knírek a obleču sobě i dceři pánský oblek, můžeme jít za Laurela a Hardyho a to by bylo, to nevyfotit.
Aktualizace webových stránek
Po osamostatnění kluků a jejich odchodu z domova, jsem se obávala, že už nebudu mít o čem psát a nebudu moct aktualizovat svůj blog o nové články, jak vyplývá z mé pracovní náplně kulturního referenta.
Pomalu jsem se začala smiřovat s myšlenkou, že živou kulturu budeme mít po jejich odchodu jenom v jogurtu, ale naštěstí dcera nastoupila do mateřské školky a v naší domácnosti máme opět o kulturu postaráno.
Ráno je cirkus se vstáváním, ve školce komedie, jestli půjde po „o“ nebo po „spa“ a večer divadlo, s čím jiným, než s usínáním.
