Společný jmenovatel mužů v manželství

Díky bohu, že počet mých vdaných kamarádek nepřevyšuje počet těch rozvedených… Když totiž poslouchám menšinu vlastnící manžela, mám dojem, že své muže po svatbě převádějí na jednoho společného jmenovatele. Nesouhlasím, protestuji, nelíbí se mi to a schválně, jestli ho uhádnete?

Začnu Jiřkou, za svobodna Veselou.

„Táži se vás, slečno nevěsto, zda dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomným ženichem, panem Milanem Šťastným? Kladná odpověď měla pro Jiřinu záporný dopad a ani soulad jejich příjmení neudělal jejich manželství Šťastné a Veselé! Možná kdyby si Milan nepletl svůj Sportovní víkend pro muže (hospodu) se sportem každodenním, kdo ví? Pátky a soboty mu Jiřina vždycky tolerovala, ale… Nevděčný debil se vždycky najde.  

Druhá v pořadí je Monika.

V práci je její manžel velké zvíře, doma nekouše a o víkendu na chalupě? Tam je úplný beran. Vstane a Monika ví, jaké to je (mimochodem zpívá o tom i jmenovec jejího muže Karel Gott), když muž se ženou snídá? Ona si nalije nízkotučné mléko do skleničky a on z láhve pije plnotučné. Pivo. Zreguluje se tím do správné provozní teploty, její sice klesne na bod mrazu, ale lahváčem posílněný Karel se pak dobrovolně zhostí jakéhokoliv úkolu. Ten minulý zněl jasně: Přišroubovat poličku na stěnu v obýváku. Když odpoledne přijímal Moničinu gratulaci za dobře odvedenou práci, už se těšil na večer.

Spokojeně čekal v ložnici a byl pyšný, že svýma holýma rukama, vrtačku by nepřiznal ani omylem, to dokázal.  Monika vstoupila, odhodila saténovou košilku a začala se chvět. Její oči se upřely na jedno jediné místo v ložnici a ústa tlumeně vyrážela: „Podívej se, co, co to tady trčí!“ Karel se o pravdivosti jejích slov zálibně přesvědčil v rozkroku a byl pyšný, že svoji manželku dokáže nažhavit bez jediného doteku. Když mu dychtivě vzala ruku, přestal se úplně ovládat, protože po zdi mu s ní ještě nikdy nejezdila.  Vydával veškeré možné erotické vzdychy, ale když se píchl o trčící vrut ze zdi, zařval. Monika celou jeho erotickou show důstojně ukončila slovy: „Příště nechlastej, debile, když jdeš něco dělat.“  

Už znáte společného jmenovatele manželů mých kamarádek? Tak do třetice…

Vanda Šmardová, víc sousedka než kamarádka.

Rodinné povinnosti se u nich dělí spravedlivě, půl na půl. David vozí ráno děti do školky, aby mohl do večera pracovat. Celý měsíc dře a Vandě stačí jeden den, aby peníze utratila. Miluje sbírat ošacení a svým sběrem by vyzásobila nejeden charitativní šatník. Lednici plní David denně a Vanda z ní jednou za rok vytahuje, když vaří. Někdy na víně, jindy na smetaně. „Miláčku, bude mi k té omáčce stačit lžíce?“ A Vandina odpověď? „Příbor by neuškodil, debile!“

Společný jmenovatel tedy zní: debil…

A je úplně jedno zda se jedná o ožralu, samolibého aroganta, který roky omílá manželčinu neschopnost přijmout v ložnici vrut z obýváku jako věšák na župan anebo chlapa, který pro svou rodinu dýchá. Nemělo by se to nějak rozlišovat? Třeba v případě Davida, by takový vůl, byl tak akorát, co myslíte?