Konec milenek v Čechách

Když něco hodně chci, tak za tím nejdu, ale utíkám. Když mám hlad, pustím si televizi, protože v ní stoprocentně bude někdo vařit a pokud chci jen svačinu, vysypu odpadkový koš v dětském pokoji. Když potřebuji něco slíbit a slib nesplnit, s důvěrou se obrátím na svého exmanžela a co dělám, když mám uspořádat narozeninovou oslavu?

Objednám dort, předpřipravím zábavnou pyrotechniku (prskavky, konfety, fontánu – bytový zvlhčovač vzduchu), vytvořím pozvánky, obešlu hosty a s měsíčním předstihem nalepím na viditelné místo v bytě XXL samolepku Zvracet do hajzlu, ne do umývadla, aby se požadavek vžil do paměti aspoň domácím, a jdu vybírat dárek. Jenže jaký?

Říká se, že nejlepší dárek je z lásky darovaný a vlastnoručně vyrobený, ale… Už se vidím, jak s pomocí mandarinek, grapefruitu, muškátovému ořechu měním obyčejnou vodu na vodu po holení anebo do výše uvedené směsi přisypávám tabák a vyrábím tak pro svého partnera tuhý deodorant. Asi těžko!

Všechno nejde tak snadno vyrobit jako plísňák z taveňáku, ale souhlasím s tím, že dárek má být z lásky, měl by mít nápad, vlastnit punc originality - rozvoz po městě zdarma a ještě do nedávna jsem se domnívala, že dárek by mohl dotyčnému něco naznačit. Omyl. Zakoupila jsem synům dva němé sluhy, aby se nehádali a? Máme tichou domácnost. Stojany si mlčky válí šunky v dětském pokoji a moje mlčení, proč tento kompromis mezi poskládáním oblečení do skříně a házením ho po zemi nevyšel, je slyšet až v horních patrech.

Není jednoduché vymyslet originální dárek, šitý na míru, obzvláště teď, chvíli po Vánocích.

A nechat se inspirovat u kamarádek? To bych musela svému příteli darovat hrob pro čtyři urny na brněnském Ústředním hřbitově a to nevím. Vlastně vím. Já nejsem schopna sehnat dva lístky do divadla na Můj báječný rozvod a to si tam chceme jít jenom sednout a kamarádka si o kousek dál zařídí místo k ležení. Notabene pro celou rodinu.

Také můžu darovat parohy jako moje další kamarádka, ale pochybuji, že by je můj přítel přijal tak, jako její manžel. S díky, že nejsou ještě větší, jim šel hledat vhodné zákoutí. Koupil chalupu.  

Ani z posledního příkladu, který jsem nechtěně vyslechla (eště včil sa stydím), si nemůžu vzít mustr. Muž středního věku se chlubil svému známému, jak koupil své milence pračku a protože k ní zdarma obdržel umělohmotnou a velmi praktickou pomůcku z tvrdého plastu určenou převážně nám ženám, má vyřešený dárek pro manželku. A ještě si mu nezapomněl postěžovat, že je jeho žena poslední dobou líná vytahovat toho opravdového a připravovat ho k akci, takže určitě bude mít z dárku radost a bude ho hojně využívat. O tom vůbec nepochybuji! Také zmíněnou pomůcku vlastním a dobře vím, že v žádném případě nenahradí toho klasického, ale není nad to, když nemusíte kvůli každému drobku dolovat ze skříně vysavač, ale máte tohoto malého pomocníka pro rychlý úklid.

Nebudu řešit, jestli je ruční vysavač spravedlivá odměna za práci uzavřenou na hlavní pracovní poměr a pračka za práci na vedlejší poměr, ale díky nadpisu určitě očekáváte nějaký ten plán na konec milenek v Čechách, takže…

Najít, vypátrat, doručit poukaz na rybího doktora (možno i s věnováním) a doufat, že je to hejno rybek Gura Ruffa sežere, ale jediné co těmto - máte to na jazyku, tak to řekněte - mrchám udělají, je perfektní pedikúra. Takže milenky byly, jsou a budou, jen já nemám ten dárek. Plakala jsem tak, že nám opadalo všechno jehličí ze stromku (byť byl umělý) a když jsme ho společnými silami s přítelem odnášeli do popelnice, došlo mi, že tím nejlepším dárkem jsou společně strávené chvíle. Ale nebojte se, nemusíte je trávit u kontejneru!