V těchto dnech přichází moje celoroční únava ve slušivém jarním sestřihu. O víkendu jsem fušovala do řemesla Růženě Šípkové a i bez píchnutí o trn, ho celý prospala. Se mnou usnula prachovka, hadr na zem, čisticí sprej na okna, žehlička, zkrátka celé moje království. Jak se tak pozoruji… Letos mě úchylka, zvaná jarní úklid, rozhodně nechytne.Tímto zakopávám úklidovou sekyru a zahajuji náhradní program Jarní Detox v barvách Velikonoc, protože už klepou… Dále.
Jako první jsem se pokusila odstranit nahromaděné zplodiny v zaměstnání. Jak? Požádala jsem svoji kolegyni, aby zaměnila své věčně nasertivní chování za asertivní a aspoň v tuto středu se na nás neškaredila. Protože kdo se na ni má pak celý rok dívat?
Za odměnu nám všem provedla, zcela darma podotýkám, celotělovou masáž silným proudem nevybíravých slov. Po takovémto prokrvení bylo nezbytně nutné doplnit tekutiny. Vypitím Starobrna, které v tento čtvrtek mělo zelenou koncovku, jsem si zajistila zaprvé perfektní odplavení toxinů z těla a zadruhé se cítila z odolná vůči všem formám lidské blbosti.
Pravda, v pátek se mi, díky pitnému režimu, trochu hůře vstávalo, ale ne že bych to nepředvídala. Takže když se naši zákonodárci neustále brání povýšit ho na den volna (si dobře spočítali, že těžko kdy připadne datum Velkého pátku na víkend), vzala jsem si dovolenou. Hodlám totiž do svého očistného programu zařadit pohyb. Vyrážím se svým jednookým autem na pořádnou túru. Do servisu. Nevím jak vy, ale já nejsem moc zvyklá, aby okolí bylo slušné a ohleduplné, zvláště tehdy, když potřebuji vycouvat od baráku. A tak se stalo, že mi řidič tramvaje dal znamením ruky přednost v jízdě a já? Odměnila jsem jeho slušnost svojí slušností. Honem, honem, ať nezdržuji, a urvala si blinkr o sloupek. V duchu jsem mu hned poděkovala, ale do budoucna? Přála bych si, aby kolem našeho domu jezdil častěji. Nejlépe kolem čtvrté odpoledne. To sice necouvám, ale i při obyčejném zaparkování mám co dělat nesrazit chodce, nesejmout tramvaje, jezdící v obou směrech, i auta, byť v jednosměrce. A vůbec! Do servisu bych musela tak jak tak. Přezout gumy, protože sněžit už nebude, když sundám vločky z oken, nechat dolít olej a opravit klimatizaci. Nejde mi stáhnout okénko a také nemůžu sundat pneumatiku, která se mi po zimě udělala kolem pasu. S ní mi servis nepomůže, vím.
Abych se jí rychleji zbavila, pohyb je zkrátka pohyb, přijala jsem pozvání k výstupu na Mount Everest. Někdo tu horu prádla v obýváku musí vyžehlit. Dobře. Nechci, aby kluci šli mrskat ve spodním prádle nebo v pyžamu.
Včera, tj. v sobotu, jsem ve svém detoxikačním programu pokračovala, a to dokonalou očistou těla. Vykoupala jsem naši slečnu bišonkovou a jaká byla? Bílá. Dnes nedělám nic, což je v podstatě základ celé mojí očistné kůry, a připravuji se na zítřejší pondělí. Hlavně na červenou, kterou vyfasuji od pěstitelů lidových zvyků a tradic. Sice tím dostojím barevnosti jarních dnů ve svém fejetonu, ale není pravda, že nedodržuji tradice! Navštívím příbuzenstvo, rozdám vejce a po cestě sdělím každému řidiči, který mě nebude informovat o změně jízdy svého vozidla: „Hody, hody, doprovody, já jsem malý koledníček, koledovat neumím. Nahoď blinkr (to je ta páčka vlevo vedle volantu), ať tu dlouho nečumím.“ Jde mi totiž už stáhnout to okénko, tak "Hezké Velikonoce!"
