Den blbec nebo moje průměrná dojivost?

Po třídních schůzkách, ze kterých jsem se odporoučela s pocitem méněcennosti… ne, že bych neuměla prohrávat, ale šok, který jsem utrpěla, volal po léčebné terapii „těla a mysli“. Čistírnu nebrat! Netvrdím, že mé privátní sezení a léčba moravským švestkovým antibiotikem je špatná, to vůbec ne, ale obávám se, že už nestačí. Moje duševní zdraví bude muset vyhledat odborníka, protože vědomí a nevědomí spolu úzce souvisí.  

Jak jsem na tom? Špatně. Mysl se oddělila od těla a vědomí, že Oskar zná snad jen vyjmenovaná slova po d: dyk, dylina, dy Párpl, dygitálky, dyskotéka, Bob Dylen a Matyáš počítá stylem: jedna, dvě, tři, hafo… se musí ponořit do moudřejšího nevědomí (co jsem komu udělala?) a tam si pořádně posvítit, protože já jsem… v bezvědomí.  Nadcházející týden, měl díky tomu jasně nastavená pravidla. V praxi to znamená, den blbec. V množném čísle.

Než jsem večer zkontrolovala žákovské, bačkory, aktovky, kde by se s přehledem uživil drobný hlodavec, připálila jsem vejce. Ve skořápce. Místo na tvrdo, tajně jsem doufala, že to nikdo nepozná, se rozprskly po celé kuchyni. Co sdělit k vzorně vyskládaným a do kuliček spárovaným ponožkám v lednici? Mlčím. Taktně. Proto vám to píši nebo mám zatelefonovat?

Halooo. Propustila jsem kolegyni… Včera. Nevím, co jsem dělala, když místo prodloužit ke dni, jsem zatrhla ukončit ke dni. Kdyby se jednalo o členství v Českém svazu ženského sportu (sukně nebo kalhoty) budiž, ale tady mohlo dojít ke katastrofě. Naštěstí nedošlo. Ovšem, co není může být... Vybírám namátkou.

Vzkaz pro šéfa? Nechala jsem si ho pro sebe. A to pěkně prosím, volal vůdcův stan. Manželka. Nešel mi přepojit hovor na přenosném telefonu v kartotéce. Jak, když ho nepoužívám? Chytej, doktore!

Abych na sebe nebyla tak přísná, něco se i podařilo. Tak na půl. Odeslala jsem kamarádčinu přihlášku na kurz domácího násilí pro zdravotníky, ona nezaplatila účastnický poplatek a vzhledem k tomu, že byl poslední den? Stejně nerozumím tomu, proč chce platit za násilí, když doma ho má dost.

Moje myšlenky jsou po tom školním rozhovoru na cestách, hledají mozek a protože mám díky tomu báječný týden pod psa, odcházím. Podat inzerát.

Tvrdohlavá, přiměřeně sebevědomá, volně se pohybující a díky výše popsanému? Pod dohledem pracující. Oblíbené jídlo: šťavnatá tráva a seno na jakýkoliv způsob. Průměrná dojivost: po tom co jsem odstavila Oskara, nula litrů. A to nejsem na žádné dietě a pitný režim dodržuji. Z pokojových rostlin dělám vodní. Počet telátek: dvě. Hrdě nosím fialovou a důvěrně říkám, že se vyskytuji na špatném fleku. Očividně patřím do Alp a proto hledám vhodné ubytování. Na samotě, v horách, kde nikdo nebude řešit, že neudržím myšlenku a já se nebudu muset vymlouvat na cystitidu, protože často musím... Pro jistotu, abych nezapomněla.