Bez banánu ani ránu!

Jsem teprve půl roku na mateřské dovolené a už teď mi moje nová kariéra přidělává starosti. Houpu nákupní košík v supermarketu, partnerovi nasazuji třívrstvý nepromokavý bryndák před večeří a ve společnosti dospělých lidí slavnostně pronáším „Nabumbat!“ Svému šestnáctiletému synovi jsem vhodila kachničku do koupele se slovy: „pokud si s ní nechceš hrát, vezmi si ji zítra po praxi na pískoviště“ a to není všechno. Mluvím tak jako bych měla čerstvě píchnutý piercing v jazyku a už vůbec nevím, proč říkám, že vážíme devět a půl kilo, když já jich mám o dost víc.

Zdá se, že se můj mozek proměňuje v mateřské mléko a abych z něho brzy neměla středně hustou krupičnou kaši, naplánovala jsem si tak rozsáhlý výukový program, že by mě ho mohl závidět i Evropský sociální fond se svým Vzdělávacím programem pro ženy na mateřské dovolené.

Tady je. 

Každé ráno, zvláště po probdělé noci absolvuji počítačový kurz pro ztrhaný obličej. Zapnu notebook, kliknu na Photoshop a učím si v něm vyretušovat kruhy pod očima, zahustit zplihlé vlasy a nanést digitální make-up. Výslednou fotografii uložím na pevný disk a pro případ, že by k nám někdo přišel na návštěvu, si ji vytisknu.

Další moje kroky vedou do říše gastronomie, a přestože mám barmanskou praxi pouze ze zákaznické strany barového pultu, beru do rukou kojenecký šejkr, odměrkou naměřím potřebné ingredience a metodou hardshake namíchám koktejl Banana Split (Sunar a Espumisan s banánovou příchutí). Musím, protože zatímco u synů jsem měla tolik mléka, že jsem mohla kojit slony v ZOO, teď mi moje mléčné žlázy vypověděly poslušnost.

Dalším bodem mého výukového programu je umět smysluplně trávit volný čas a tak neustále odstraňuji skvrny od mrkve a od banánů a už se strašně těším na borůvky.

Jazykové schopnosti si zlepšuji v průběhu celého dne a to stavbou věže z látkových kostek s anglickými názvy zvířátek a musím se pochlubit, že už perfektně ovládám frázi Hellou Kitty.

Večer usedám ke kurzu Aktivní komunikace Halí, belí, koně v zelí, ale bod Asertivita aneb Jak se přiměřeně prosazovat s klidem vynechávám, protože je jasné, kdo je u nás doma šéf. Pro zpestření výuky využívám projektor s hvězdnou oblohou a tato metoda už přináší své první ovoce. Partner si přeje být astronaut.

Za zmínku stojí určitě i kurz, který by klidně mohl být rekvalifikační. Umím tak neznatelně uzavřít pytel s plenami, že bych z fleku mohla dostat svářečský průkaz a moji chlapci přinejmenším certifikát. Pochopili totiž, že se pleny nefasují u lékaře, ale nakupují.

Protože mi poslední dobou nezvykle řídne porost na hlavě, otvírám tento týden kurz vlásenkář/ka, jehož hlavní a jedinou náplní bude tvorba paruk z pravých vlasů. Zájemci o tento kurz se mohou dostavit na ukázkovou hodinu. Přezůvky, psací potřeby a vypadané vlasy (nejlépe stejné barvy jako mám já, ať dáme dohromady aspoň jednu paruku) s sebou.

Doufám, že můj mozek bude díky těmto výukovým programům dost pružný a brzy se navrátí do své původní podoby. Pokud ne, tak hrozí, že až se vrátím do práce, budu na provozní poradě požadovat promítat Večerníček a svému šéfovi namačkám v závodní jídelně brambory a maso nakrájím „na vojáčky“.