Šišmejme tělo i duši

Všechny nás baví zázračné povrchní proměny. Proto většina z nás tolik miluje pohádku o Popelce. V pohádce, ve které se ušmudlaná a podceňovaná vesničanka změní díky kouzelnému oříšku v krásnou a sebevědomou dívku, do které se zamiluje samotný princ.

Všechny věříme na zázraky, na sílu opravdové lásky a na spravedlnost. V každé z nás je uložen archetyp Popelky, Zlatovlásky i Ošklivého kačátka. To je ten důvod, proč jsme tak lehce přístupné různým úpravám zevnějšku a s přibývajícím věkem jsme ochotny přemýšlet i o plastických úpravách.

Určitě s tím souvisí i přirozená potřeba žen o někoho pečovat. Každé malé dítě dnes už ví, že čemu plně věnujete svou pozornost, to se posiluje. Není to tedy pouhý úklid, vaření, utírání nosů, sbírání hraček ale je to dvacetičtyřhodinová péče a pozornost, kterou ženy věnují svým rodinám. A stejnou pozornost si přejí na oplátku dopřát taky samy sobě. Na hodinu se naložit do vany a nikoho nevidět. Celý večer strávit čtením knížky v posteli. Vyrazit na singl procházku do přírody a mluvit se stromy. Anebo se nechat hýčkat od kadeřnic, pedikérek, kosmetiček, masérek a manikérek.

Každá z výše popsaných péčí je stejně důležitá. Ale co je pro nás v tuto chvíli ze všeho nejdůležitější nám řekne pouze naše tělo, popřípadě chcete li naše duše. A když mu pozorně nenasloucháme, bude na sebe hlasitě upozorňovat nejrůznějšími způsoby.

Všechny doufáme v zázraky. Proto rády sledujeme kadeřnické, módní, i tělesné televizní proměny lidí. Staří se změní v méně staré, ploché ženy v prsaté.  Z nosatých se jakoby zázrakem stanou pršáčkové, rosolovatí se promění v pevné a tlustí v tenké. Jen nám při těch úpravách není umožněno nahlédnout do hlavy a následně do duše.  Je pravda, že následný wau efekt je úžasný. Divák i upravovaný objekt vnímá vnější proměnu pozitivně. Nikdo nemůže zpochybnit, že vypadá lépe než před proměnou. Ale už nám není umožněno vidět pokračování příběhu.

Odrazí se vnější proměna dotyčného i uvnitř? Dojde k zázraku? Změní se stejně zázračně i jeho život? Je fatálně proměněn, spokojen a šťasten? Věří si více teď, když má nos pršáček a horní ret stejně plný jako dolní? Troufá si na více výzev osudu?

To je otázka, na kterou jsem hledala odpověď. Proč se Popelka dočkala lásky? Čím si vysloužila tři oříšky naplněné kouzelnými předměty?

Z blbců nikdo chytráky nevytvoří. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Všichni si myslíme, že nám je jasné, co je pro nás nejdůležitější. Ale stejně čas od času vždycky nějakému rozmaru podlehneme. Je velmi lákavá  představa, že se z nás nějakým rychlým a bezbolestným zásahem stane bytost hezčí, neskonale sexy, usměvavější, obletovanější, obdivovanější a úspěšnější. A že z té naší proměny celý svět padne na prdel. A bude se tlouct do hlavy, že nás tak dlouho přehlížel. A my budeme skromně říkat: "Ale my jsme takoví byli celou dobu. Jen si toho nikdo nevšiml."

 Ošklivé káčátko v pohádce nakonec zjistilo, že je krásnou labutí. Nalezlo své štěstí ve společnosti jiných vrubozobých - labutí. Ačkoliv ji původně jiní vrubozobí - kachny odmítaly.

Princi Jiříkovi pomohla zvířátka /mravenci, ryby a mouchy/ v plnění úkolů a získal Zlatovlásku i její lásku.

A Popelka se vdala se sebevědomím i vírou, které se macecha i nevlastní dcera snažily všemi způsoby utlouci. 

Žádní plastičtí chirurgové v pohádkách nedostali příležitost předvést své umění, neboť se pohádky odehrávaly v mládí hlavních postav. Přesto nás tyto příběhy budou znovu a znovu těšit a fascinovat.

Je z nich cítit láska a víra, že vše špatné se nakonec v dobré obrátí. Že vše má v životě smysl.

Šišmejme tedy své tělo i duši.

Protože každý den se stane malý zázrak.

Když se probudíme a na obloze vyjde slunce a my zjistíme, že jsme pořád ještě tady.

S pršáčkem nebo bez. Ale jen my samy si vybíráme komu a čemu svůj čas a pozornost budeme ten den věnovat.

 /přestože je článek psán v rodě ženském, týká se pochopitelně i mužů/

  šišmat = pečovat, mazlit se