Na hrob rodičům nechodím - ale psovi bych jezdil!
"Máte chvilku čas, Neruším? Můžeme se k vám připojit?" oslovil mě pán večer v parku při venčení. Vedle něj vzorně a na volno poskakovala černá borderka.
"Ten náš je ale ještě puberťák." upozornila jsem zcela zbytečně upovídaného majitele
"To nevadí. My to tady s vámi rádi obejdeme. Já se potřebuju někomu vypovídat. Jsem takovej nevypovídanej."
A já asi vypadám hodně vypovídaně. Taková matka Ilona, ne? pomyslím si v duchu
"Co je to za rasu?" vyzvídá rychle dál, sotva zaregistruje mé letmé a rozpačité přikývnutí.
"To je vořech. Tymián. Pes mé dcery. Já ho teď hlídám. Ještě mu nebyl ani rok." popisuju momentální stav našeho bílého krasavečka
Tymián vesele pobíhá okolo nás s černou border kolií a potom nečekaně nabere směr a zmizí za nejbližším keřem. Tymiánův manévr. Nejdřív mě ujistí, že je vše v pořádku. Že má nabytou svobodu a volnost bez vodítka pod kontrolou. A pak rychle zdrhne.
"Hovězáku!" hystericky na něj zařvu a popoběhnu.
Tymián vylítne zpoza keře a běží směr nádraží.
"K noze, Anežko." zaševelí pán a jeho fenka vzorně přicupitá
"Tymiáne!" přidušeně ječím na celou délku parku zcela marně
Ten už se nevrátí. Proklínám svůj osud
"Vezmu to zleva." navrhuje pán a pomáhá mi stopovat našeho vořecha
Funím zprava a počítám v duchu do desíti. Zatím se nám pes vždycky vrátil. Uklidňuju sama sebe.
"Tady je!" zaslechnu volání.
Tymián na mě vesele cení zuby. Je celej a chápe, že jeho krátká nepřítomnost mírně nahlodala můj psychický stav. Je neodolatelnej a zábavnej a prostě nejlepší. Všichni psi s ním chtějí kamarádit a každá panička by ho brala všemi deseti. Připínám mu vodítko a snažím se ho držet u nohy. Úlevou se usmívám i na pána s borderkou.
"Jo, tak to je ten ze Slovenska. Toho známe. Už jsme měli příležitost s vaší dcerou." připomíná si muž
"Musím vám ukázat taky ty moje miláčky" hledá po kapsách mobil
"Tak tohle je Asta." předvádí mi asi patnáct fotek pejska a dalšího psího kamaráda v různých situacích
"Vy máte více psů?"
"Ne, to je pes mé bejvalky. Nakonec byla Asta tak fixovaná na bývalou přítelkyni a jejího psa, tak jsem ji tam nechal."
Hm. Tak snad to bylo to nejmoudřejší rozhodnutí. A v zájmu psa. Něco jako dělení dětí při rozvodu, že?
"A toto byl Azor. Ale porazilo mi ho na přechodu auto."
"To je strašné." soucitně reaguji na tragickou příhodu.
"Šel jako vždycky na volno za mnou ale už nějak nestihl přeběhnout cestu."
Tak z takové příhody bych se asi tak hned nevzpamatovala, napadá mě. Těch výčitek. A přemýšlení, co mohlo být a není.
"No a ještě jsem měl Amose. Ale ten dostal parazity a skoro mu sežrali zadní nohy. Musel jsem ho nechat na veterině. Skončil v kafilérce. Ale dodnes si to vyčítám. Chodil se mnou i do hospody na karty. Na hrob rodičům nechodím, i když ho mám blízko. Ale tomuhle psovi - tomu bych jezdil!"
Ale to už stojíme před našim domem. A mě je jasné, že úsloví "Jaký pán, takový pes" je stoprocentně pravdivé. Příště Tymiánovi preventivně seřežu prdel než vyjdeme na ulici a bude šlapat vedle mě celou cestu pěkně nakrátko, slibuju si. A zpovědní vrbičku dělat nikomu už taky nebudu.
Ilona Ondráčková
Má smysl si ještě něco přát?
"A má to ještě smysl? Něco si přát? Když to všechno stejně nakonec dopadne úplně jinak?" zeptala se mě v telefonu bývalá kolegyně Maruška, ve chvíli kdy jsme si vzájemně přály do Nového roku.
Ilona Ondráčková
Vánoční citová bouře
Po většinu roku jsem emočně rezervovaná, až citově chladná. Vypjatým emocím se zručně vyhýbám. Ale všeho dočasu!
Ilona Ondráčková
Zahrajme si na TRT
"Trt Ilona, s bílou rouškou! Vidím tě. Jsi zastřelená. Už nehraješ." "Ilona nemá bílou roušku. Sám jsi mrtvej. Vypadáváš ze hry. Příště pořádně čum!"
Ilona Ondráčková
Co je nejlepší na nemocné klouby?
Na klouby beru doplněk "íhahá", usmívá se na mě od ucha k uchu vysoký pán. Z pusy mu žlutě svítí velké pevné zuby. Představuju si, že za chvíli pohodí hřívou - pardon ofinou, poposkočí a odběhne si do luk a polí protáhnout kosti.
Ilona Ondráčková
Nevěrným až po smrti
O tom, co nás čeká za závojem,který dělí život od smrti se jednou přesvědčíme každý sám. Romanticky si představuju, že budu příliš slabá, stará, nemohoucí a nebudu se bránit. Oddat se její otevřené náruči.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
- Počet článků 133
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1745x