Podle nejmenovaného lékaře může prodělaný koronavirus způsobit nevratné změny na mozku. Což o to, například u fotbalistů se to nepozná, jenže se zdá, že při probíhající pandemii začínají ztrácet rozum i tzv. vzdělané elity.
Nevím, jak jinak si vysvětlit všechna ta hodně zvláštní nařízení a teorie poslední doby...
Každý asi zná jeden (zřejmě nekorektní) starý vtip. Rus se chlubí Američanovi, jak jsou tolerantní: „My máme v moskevském orchestru sedm Židů!“ A ten mu na to odpoví: „Já ani nevím, kolik je jich u nás, my je nepočítáme.“ Jenže v Americe, aspoň v Hollywoodu, se už lidé podle rasy, pohlaví a sexuální orientace zase počítat začnou, a to do detailu a pěkně na procenta. A film, který předepsané procentuální požadavky nesplní, nebude mít šanci na Oscara. A tohle už žádný vtip není. Další příklad? Intelektuálové, zřejmě většinou ženy, kritizující architekturu za to, že je příliš mužská a plná falických symbolů, jako jsou věže, mrakodrapy, rozhledny… Vezměme si třeba právě ty odporné šovinistické rozhledny. Opravdu nechápu, proč místo něčeho tak ošklivě vysokého prostě neudělali nádherně hlubokou díru v zemi. To by pak byl teprv výhled!
A to všechno píšu jako členka jedné z menšin v ČR – žen s dlouhým příjmením řeckého původu. Když si chci třeba objednat pizzu a zeptají se mě na jméno (a tím myslí bohužel příjmení), většinou to skončí jejich odevzdaným prohlášením (Tak já si radši napíšu jenom Eva), popřípadě nějakou nejapnou poznámkou typu (Co to proboha máte za jméno?). Ale má to i výhodu, že když vám volají otravní zástupci různých společností, vždycky vás osloví zkomoleninou (Dobrý den, mluvím s paní xxxx…?) Takže stačí říct jenom: „Ne, to nejsem já, nashledanou“, zavěsit, a zbavíte se jich rychle a bez lhaní. Kdosi kdysi řekl: „Život je pohlavně přenosná choroba, která je ve všech případech smrtelná“. Tak si ho radši užijme, dokud je čas, a neřešme šílenosti.
