Kdo nežije v polyamorii, žije sto let za opicema

Nebo to aspoň to tak vypadá, vzhledem k množství českých celebrit, co se najednou ochotně svěřují, jak jim tenhle styl života vyhovuje, protože je pohodový, nesobecký, harmonický… prostě úplně top.

Možná je to dneska ještě více in než být influencerem, mít očkování proti Covidu, odmítat lepek a pít jen sójové „mléko“.

Já tedy rozhodně nejsem žádný moralista, ať si každý klidně spí s regimentem vojáků nebo sesternou v nemocnici, když chce, a všichni jsou šťastní a spokojení, ale… potom nějak moc nechápu, proč s tímhle přístupem vstupovat do manželství (které je hrozně zpátečnické, protože je pouze 1+1) anebo ještě hůř, proč mít děti?? Manželství a polyamorie dohromady znamená asi to, ze svého manžela respektuji tak moc, že kromě něj spím se svým sousedem, jeho kamarády, pošťákem, a úplně stejně jako jeho miluji svou kamarádku a zároveň milenku. A pak, že neexistuje dokonalý návod na manželství, co vydrží navěky a nikdy v něm není nuda! Asi nastává nová doba…

Dříve:

„Dobrý den, Jaroslave a Marie. Čím to je, že jste spolu vydrželi tak dlouho?“

„Nejdůležitější je asi láska a tolerance.“

V brzké době:

„Dobrý den, Jonáši, Rozálie, Matyáši, Vivien a Kryštofe. Čím to je, že jste spolu vydrželi tak dlouho?“

„Nejdůležitější je asi láska a tolerance. Jo a taky to, že jsme asi dvacetkrát vystřídali sestavu téhle naší pětky a z té původní jsem zbyl jenom já.“

Ok, proč ne. Když pak ale do takového „manželství“ přijdou děti, nebudou v tom mít chudáci trochu zmatek?

Dříve:

„Tati, a proč podvádíš maminku s jinou ženou?“

„Protože, Pepíčku, mi ta žena dává takové ty fyzické věci, co potřebuji. Ale miluji jenom maminku, neboj!“

V brzké době:

„Tati, a proč podvádíš maminku s jinou ženou?“

„Protože, Theošku, mi ta žena dává takové ty fyzické věci, co potřebuji. A protože ji miluji tolik jako maminku. Ale maminka mě, chlapče, také podvádí s jinou ženou… a s jiným mužem… a s dalším jiným mužem. Ale miluje mě, ji, i je, neboj!“

„Tati, a kolik mám vlastně maminek a tatínků?“

Já nevím, ale když nám náš partner nedokáže dát všechno, co potřebujeme ke štěstí, není to spíš tím, že on/ona není ten správný (pravý) pro nás a ne tím, že s ním nejsme v tom správném (tedy mnoholáskovém) druhu vztahu? Bulvár sice moc nečtu, ale pokud se nemýlím, tak velkými příznivci polyamorie byli kdysi jeden náš blonďatý miliardář se svou milenkou, mystickou Lilií… no a teď, když se všichni kolem k polyamorii přidávají, oni jsou prý šťastní sami se sebou a nikoho jiného nepotřebují! Tomu se říká ironie. Třeba nakonec skončí jako Jaroslav a Marie, a ne jako Jonáš, Rozálie a spol. Myslím, že děti by byly přece jenom radši…