Tak jsem „to“ před pár týdny poprvé dostala (ve 42 letech). Covid. Teď mám vytisknutý krásný barevný certifikát, se kterým si tak nanejvýš můžu vytřít podlahu.
Momentálně je to jen cár papíru, který nikoho nezajímá, a který mi platí do konce léta. Takže je možné, že hned jak mi na podzim přestane platit, začnou zase platit všechny ty zákazy pro neočkované, protože se (podle našich odborníků) určitě objeví nějaká nová zákeřná mutace.
Vezměme si to postupně. Tak jsme tady měli wuchanskou variantu, která se rychle rozšířila po světě. Pak přišla mnohem nakažlivější alfa, pak ještě mnohonásobně nakažlivější delta, potom ještě mnohonásobněji nakažlivější omikron, který má mnohonásobně nakažlivější variantu BA.2. Ale ještě mnohonásobněji nakažlivější je varianta XE. Takže tu asi chytíte, když je nakažený kilometry daleko a stačí, že si s ním voláte, nebo na něj myslíte. Ale podle posledních výzkumů zatím jenom Chuck Norris dokáže Covid chytit od mimozemšťana, co žije v jiné galaxii.
Tak snad už je opravdu konec. Poslední opatření zrušeno. Kdo má dneska na veřejnosti respirátor, schytává pohledy, jako by byl od hlavy až k patě potetovaný nebo třeba Zemanův dvojník. Že bychom za chvíli jen nostalgicky vzpomínali na ukazování Tečky a nekonečné fronty na testy? A bylo to všechno vůbec k něčemu dobré? Docela mě zarazil rozpor mezi tím, kdy mě na jedné straně stát nutil k očkování, abych neumřela nebo neskončila na JIP, a naprosto poklidnou reakcí zdravotnického zařízení, když jsem měla potvrzený Covid jako neočkovaná (ve smyslu „tak si za týden zavolejte, jestli můžeme ukončit nemocenskou“).
Co když se ale na podzim celý kolotoč se zákazy a certifikáty zase rozjede? Na podzim, kdy už nebudu mít svůj báječný QR kód??? Asi to jednoduše vyřeším jako někdo, komu doktoři řekli, že má před sebou půl roku života – budu si užívat, dokud můžu. Hotely, restaurace, sport, hudba… Člověk prostě nikdy neví, jestli dnešek náhodou není jeho poslední den v životě nebo aspoň v jeho svobodném životě. Carpe diem!
