Stráže i úředníci na Stadionu mi sami řekli, že malé děti umíraly stoprocentně. Také v Raisově škole, neboť matky je s nedostatečné výživy nemohly kojit. (Přemysl Pitter)
Tak zas jednou tleskám vicepremiérovi Pavlu Bělobrádkovi. Nestává se to často a mezi tím mu poměrně často i laju, leč dnes ho budu hájit. Za svou návštěvu Sudetského domu a projev úcty obětem tzv. Odsunu (má čest mi velí používat pravdivější termíny vyhnání či etnická čistka) si zaslouží pochvalu. Kéž bychom měli více politiků schopných se takto jasně postavit na stranu spravedlnosti...
Nikdy jsem se netajil tím, že považuji už i jen samotné poválečné vyhnání Němců za zločin, za naprosto neospravedlnitelnou etnickou čistku a ukázkový příklad ze samé své podstaty vždy nespravedlivé aplikace kolektivní viny. Ovšem i kdybychom otázku oprávněnosti hlavní idee tohoto aktu nechali stranou, dokonce i kdybychom přijali myšlenku, že etnická čistka může být ospravedlnitelná, že kolektivní vina může mít v tomto případě svoji logiku a oprávněnost (za sebe mohu čtenáře ujistit, že si nic takového nemyslím), nic to nezmění na tom, že zacházení s Němci po válce bylo neospravedlnitelné a barbarské, že jejich internace a vyhánění doprovázeli strašné zločiny zcela srovnatelné se zločiny nacistů - a nemluvím jen o zločinech jednotlivců, ale i o nepopsatelných zvěrstvech a donebevolajících nespravedlnostech, které páchaly a na nichž se přímo podílely československé ozbrojené síly, úřady a soudy...
Výrok, který cituji v úvodu, vypadá jako ukázková charakteristika nějakého (semi)vyhlazovacího nacistického tábora. Bohužel je to popis československého internačního zařízení pro Němce. A jsou i jiné. Například slavný hrůzný citát soudruha Karola Pazůra, masového vraha a nadporučíka Československé armády. Zní "A čo som mal s nimi robiť, keď jsme jim postrielali rodičov?" a tento "hrdina protifašistického oboje" jím před soudem vysvětloval, jak se mu mezi (v rámci "spravedlivé odplaty" popravené) "zrádce a kolaboranty" dostala i nemluvňata (více viz masakr na Švédských šancích). Mohl bych citovat zprávu prof. Patočky a doc. Rašky, která výslovně označuje poválečný internační tábor pro Němce v Terezínské pevnosti za "koncentrační tábor po německém způsobu", či naprosto neuvěřitelné zločinné stanovisko státního zastupitelství v Novém Jičíně k výkladu tzv. amnestijního zákona, podle kterého je možné, že "soulože s Němkami, byť vynucené, jsou jakousi formou spravedlivé odplaty podle par. 1 zákona č. 115/1946 Sb." (Ano, chápete to správně, skutečně se v něm říká, že znásilnění Němky Čechem může být dle tohoto zákona chápáno jako spravedlivá odplata za nacistické zločiny a tedy být beztrestné.)
Poválečné vyhnání Němců nebylo správné (a koneckonců nám uškodilo a velmi pomohlo komunistům ovládnout tuto zemi). Zločiny na Němcích, které je doprovázely, jsou pak strašlivou skvrnou na naší národní cti a patří k nejstrašnějším zločinům, jaké kdy byly v zemích Koruny české spáchány. Jsou mezi nimi i takové, které mohou beze studu soutěžit s největšími zvěrstvy nacistů. Tyto zločiny je třeba odmítnout a odsoudit (alespoň dodatečně, když jsme to u drtivé většiny z nich "nestihli" udělat včas). A omluvit se za ně. A to poctivě. Bez slůvek "ale" a "samozřejmě že" a následné čtvrthodinové litanie o tom, kdo to všechno začal a kdo za to tedy vlastně hlavně může... Upřímná omluva s takovými výmluvami neoperuje a nespravedlivé zákony slepé vendety se snad u nás nenosí už pěkných pár století...
Nakonec ale musím ještě dodat, že skutečně poctivě budeme moci říci, že jsme se s touto věcí vyrovnali, až v den, kdy parlament zruší ostudný "Lex Beneš". Dokud budeme zákonem oficiálně uctívat osobu, která je ústředním architektem této čistky, která veřejně vyzývala k "vyklividování německé otázky" a jejíž vojenská kancelář dle některých svědectví neoficiálně instruovala československé ozbrojené síly k vraždění Němců (viz obhajoba strůjců postoloprtského masakru), těžko se můžeme tvářit, že těchto zhůvěřilostí opravdu litujeme a stydíme se za ně.
Příspěvek vyšel a je diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy.
