„Nič ma nezastraší, ani vietor, čo prihnal husté mraky, lebo to bude iba okamih. Moja dôvera rastie, lebo viem, že za mrakmi je moje milované Slnko.“
Dnes je 31. července a Církev slaví mimo jiné i svátek sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu. Nicméně jakkoliv známý a významný je tento světec, na článek si bude muset počkat do příštího roku, kdy to koneckonců bude i vhodnější, neb jeho výročí bude kulatější. Přednost dostane jiná světice, či přesněji blahoslavená, neboť má rovněž svátek, její výročí je kulatější a můj křestní patron byl navíc dokonalý gentleman, takže by jí určitě dal přednost, i kdyby měl všechny výhody na své straně…
Bl. Zdenka Cecília Schelingová (1916-1955)
Před 55 lety vydechla v nemocnici v Trnavě naposled milosrdná sestra Zdenka Cecília Schelingová (1916-1955). Připomeňme si dnes její památku, neboť vzpomínka na ni by rozhodně neměla zapadnout. Příkladem nám může být v mnohém. Obětavosti, hluboké víře v Boha i odvaze a klidu, s nímž přijala své mučednictví.
Téměř všichni slyšeli o Miladě Horákové. Téměř všichni vědí i proč je tak známá – jako jediná žena popravená v politických procesech. Je to pravda, ale vyhněme se omylu: Milada Horáková sice byla jedinou popravenou, ale rozhodně nebyla jedinou zavražděnou. Českoslovenští komunisté zavraždili přímo či nepřímo desítky žen, z nichž některé utýrali za použití metod, nad kterými by se obrátil žaludek nejednomu středověkému katovi. Bylo by asi těžké rozhodnout, kdo měl „horší smrt“ – sv. Vavřinec, upečený v hlubokém starověku na roštu, nebo bl. Zdenka, pomalu zavražděná skrze úmyslné znemožnění léčby rakoviny?
Nedejme se mýlit zdánlivým klidem doby. Někteří komunističtí vrahové stále žijí mezi námi. A mnoho-li dětí měli, které se jistě snažili vychovat v tom správném duchu? Staří křesťané se mnohdy těšili na mučednickou smrt. Co lepšího by mohlo křesťana potkat? My jsme pohodlní a zdegenerovaní, drtivá většina z nás by se bez mučednictví ráda obešla. Přesto se ale vyplatí nedělat si iluze o klidu doby a lepším světě. Lidstvo je dnes ještě zkaženější, než bylo za časů Krista, a nemálo maniaků se jen třese na svou příležitost. Sestra Zdenka je jistě mimořádný vzor, jak takovou dobu přestát a se ctí předstoupit před tvář Boží. A dostaneme-li se někdy do situace, kdy budeme potřebovat více odvahy, než bude aktuálně na skladě, vzpomínka na ni a její přímluva nám jistě dodají nějakou další.
Vyšlo i v časopise Duše a hvězdy.
