Tak jsem včera dočetl trilogii "Pod Severkou", takovou beletrizovanou rudou historii finské vesnice (konce 19. a první poloviny 20. století). Ve všech ohledech jde o mistrovské dílo. Mistrovské především protože je pravdivé. Což je samozřejmě něco úplně jiného než objektivní.
Linna je mezi účelově píšícími levicovými autory výjimečný tím, že pochopil, že není nutné přehánět a lhát, úplně stačí vybrat si dobrého hlavního hrdinu (čestného chudého rudého rolníka krutě stíhaného osudem a nepřejícími bílými pány), přidat správné vedlejší postavy, přičemž u rudých bude klást důraz na ty lepší a u bílých na ty horší (nebo ještě lépe dobré bílé radši úplně vynechá, kdykoliv to půjde), zdůrazní a připomene ty horší případy bílého a lapuánského teroru a s trochou umění psát je vymalováno.
U bílého teroru bych se zastavil. Faktem je, že se lišil oblast od oblasti. Někde se vyskytli slušní velitelé a do mimořádných bílých tribunálů se dostali slušní lidé, jinde tyto posty ovládla morální spodina a lidé zcela zaslepení nenávistí, kteří využili příležitosti k vyřizování si osobních účtů a spáchali tisíce nikdy nepotrestaných justičních vražd, z toho stovky dokonce na ženách. Trochu to připomíná československé poválečné retribuční soudnictví, jen to bylo ještě mnohem, mnohem horší. To bych rád zdůraznil: Linna sice líčí horší verzi těchto soudů, ale nijak nepřehání. Přesně takto to skutečně v mnoha případech fungovalo. A nelze přehlédnout, že na některých zcela neakceptovatelných aspektech bílého teroru se cílevědomě podílely i nejvyšší orgány bílých.
Na druhé straně ale jsou zde fakta, která Linna upozaďuje: a) menší rozsah rudého teroru byl způsoben pouze nedostatkem příležitostí; b) vítězství rudých by bylo pro Finsko katastrofou a vyústilo by zcela určitě v nástup komunismu a v přičlenění Finska k SSSR (bez ohledu na to, že ani jedno z toho patrně nebylo cílem většiny prostých rudých). Suma sumárum: Byly dobré i špatné důvody, proč se stát bílým nebo rudým, a po finské občanské válce prostě muselo být pro každého slušného člověka problematické spojení s kteroukoliv z těchto stran. Což je poznání, k němuž vyznění Linnova románu tak úplně neinklinuje. Ale pokud si jsme vědomi tohoto faktu a pokud jsme schopni se přenést přes skutečnost, že jde (mimo jiné) o mistrovské dílo levicové propagandy, je to opravdu skvělý román, který stojí za přečtení.
Mimochodem, bylo to i několikrát zfilmováno, naposled a asi nejlépe v roce 2009. Film jsem sice ještě neviděl, ale to se snad časem změní. Tady je trailer prvního dílu, odpovídajícího, pokud jsem pochopil, I. a minimálně částečně i II. dílu trilogie. A zde trailer druhého dílu, který by měl být vypuštěn někdy na podzim.
