Všeobecné volby ve Spojeném království skončily nečekaným drtivým vítězstvím Cameronových pseudokonzervativců, kteří získali asi 37 % hlasů a ve Sněmovně budou mít absolutní většinu křesel (minimálně 330 z 650).
Druhými velkými vítězi voleb jsou skotští nacionalisté, kteří naprosto ovládli kdysi labouristické Skotsko, kde získali asi 50 % hlasů a 56 z 59 křesel (tj. o padesát více než dosud).
Pak jsou tu ovšem poražení. V prvé řadě jde o liberály, kteří spoluvládnutí s Konzervativní stranou zaplatili většinou voličů a drtivou většinou křesel. Ve druhé o labouristy, kteří namísto předpovídaného plichtového výsledku zůstali daleko za Konzervativní stranou a byli doslova vymeteni ze Skotska.
A pak je tu ještě třetí "poražený", jehož výsledek více než cokoliv jiného demonstruje nespravedlnost většinového systému ze stranického pohledu. UKIP získal asi 13 % hlasů, to je o cca 10 % více než v minulých volbách. Na procenta získaných hlasů je třetí nejsilnější stranou. Z tohoto pohledu to zní jako úspěch. Leč... Zatím má jen jeden mandát a ve hře je už jen jeden nedopočítaný obvod. Sice je to o mandát víc než posledně, ale je to mnohem méně, než v kolik strana, která vyhrála poslední volby do Europarlamentu, doufala. Srovnejme to s výše zmíněnými 56 mandáty skotských národovců (necelých 5 % hlasů), s minimálně 8 mandáty liberálů (asi 8 % hlasů) či dokonce s DUPem, Sin Fein či Plaid Cymru (všichni cca 0,5 % a 8, 4 resp. 3 mandáty) ...
UKIP se na druhé straně může těšit tím, že její kampaň a (nakonec zklamané) naděje zásadně ovlivnily politiku a přinutily Cameronovy pseudokonzervativce převzít významnou část její vlastní euroskeptické agendy, byť se tomu Cameron poměrně dlouho zuřivě bránil. Takže pokud ji teď po volbách nezahodí, je ve výhledu referendum o setrvání v EU řada dalších euroskeptických a antiimigračních počinů. Pro Spojené království jistě dobré, pro silně euroskeptické voliče UKIP přinejmenším uspokojivé, bohužel na nezaslouženém volebním propadáku a marginalizaci UKIPu to nic nezmění.
Z hlediska konzervativních a křesťanských voličů není moc o co stát. Prosodomitská, propotratová a ekonomicky spíše levicová Konzervativní strana má s konzervativismem společné už jen to jméno. Cameron sice před volbami ztlumil či úplně zamlčel ty vůči křesťanům a konzervativcům nejprovokativnější nápady a plány (vzpomeňme na jeho výrok z počáteční doby vládnutí, že přiměje Katolickou církev uznat a uzavírat manželství homosexuálů - k tématu ZDE, či vyhazovy kolegů, co se stavěli proti sodomitským svazkům, z kandidátek i ze strany), vůbec neznamená, že se k nim nevrátí teď, když už tyto voliče nebude zase nějaký ten měsíc tak moc potřebovat...
Článek vyšel a může být diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy.
