Špatný vtip moderátorů australského rádia 2DAY FM, který je s největší pravděpodobností příčinou sebevraždy sestry Jacinthy Saldanhové, odkrývá hluboký morální úpadek médií i celé postmoderní společnosti. A máme-li pojmenovat viníky této tragické události, nemůžeme se v žádném případě omezit na dva moderátory či jedno rádio…
Zopakujme si, co se stalo. Dva moderátoři jednoho ne zrovna seriózního australského rádia zavolali do nemocnice, kde ležela vévodkyně Kate, představili se jako královna a princ Charles a ptali se na podrobnosti o jejím zdravotním stavu. Oba tvrdí, že to měl být jen takový malý vtípek, protože vzhledem k jejich “strašnému australskému přízvuku” nepředpokládali, že se s nimi někdo bude bavit.
Oba vtipálci měli ale obrovské štěstí (viděno z tehdejšího úhlu pohledu), protože jejich telefonát náhodou zvedla sestra Saldhanová, která jednak obvykle telefony nezvedala a (slovy vedení nemocnice: byla zběhlá a vycvičená v léčení nemocných a ne v boji se lstivými novináři), jednak jako původem Indka pohybující se převážně v multikulturním prostředí Londýna sice mluvila slušně anglicky, ale rozhodně zcela postrádala schopnost rozeznat, že přízvuk volajících britské královské rodině moc neodpovídá.
Sestra Saldhanová tedy volajícím uvěřila a přepojila hovor ošetřovatelce, které měla vévodkyni Kate na starost, a ta v domnění, že mluví s královnou a princem Charlesem, jim sdělila všechny podrobnosti. Moderátoři byli tedy nadšení a po probrání svého vtípku s právním oddělením a nadřízenými svůj “úspěch” zveřejnili, čímž pochopitelně velice zostudili jak nemocnici, tak především obě dvě zainteresované zdravotní sestry, s čímž si ovšem v tu chvíli nedělali těžkou hlavu.
O několik dnů později ovšem přišlo neplánované tragické finále celého vtípku: sestra Saldhanová, kterou celá událost těžce zasáhla, spáchala sebevraždu. Jestliže původně vtípek rozzlobil hlavně některé Brity (jakožto nepřijatelný útok na soukromí královské rodiny), jeho tragická dohra rozpoutala hněv mas, který se obrátil proti rádiu i jeho moderátorům. Což je pochopitelné a do jisté míry i správné, leč až příliš zjednodušené…
Moderátoři i rádio se snaží omlouvat a nabízejí rodině odškodnění, nicméně hájí se s tím, že jejich konání je dnes ve světě rádií běžné a že tragický konec svého žertu nemohli předpokládat. To sice není úplně relevantní (že je svět plný darebáků, nikdy nemůže být omluvou toho, že jsem darebák i já), nicméně je to pravdivé a upozorňuje to na hlubší problém.
Vtip australských moderátorů je vrcholně nevkusný a neetický. A možná i nezákonný. Ale takový byl už v okamžiku, kdy byl spáchán, ne až po své tragické tečce, která by v opačném případě byla jen nesmyslnou a přehnanou reakcí přecitlivělé osoby, za kterou by pachatelé vtípku nenesli odpovědnost. Nabízí se otázka: Kolik z těch, co dnes pachatele vtípku kritizují, se nad jejich dílem původně pochechtávalo? A kolik z nich se dennodenně baví nad podobnými příspěvky, vtipy a žertíky?
Protože tohle se opravdu dnes a denně děje. Naprosto nevkusné a neetické zesměšňování lidí v médiích a vlamování se do soukromých sfér, které do médií vůbec nepatří. Australské rádio pouze reprezentuje úpadek mediální scény, standard bulváru. Který rovněž nevychází sám ze sebe, ale z úpadku celé společnosti.
Rádio to provedlo, protože to považuje za něco, čeho si lid žádá, co mu přinese popularitu.Viníkem minimálně stejně důležitým, jako jsou moderátoři a jejich nadřízení, jsou posluchači a čtenáři, kteří se baví nad tímto nevkusným a nemorálním druhem zábavy, kteří sdílejí podobné žertíky a šíří je po síti.
Když přijdeme na Seznam.cz, nejpopulárnější český portál, nalezneme mezi hlavními odkazy hned jako druhý nejdůležitější blok odkazů odkazy na články na Super.cz, nad nimiž se slušným lidem musí obracet žaludek. Pročpak tam ty odkazy asi jsou? Protože je lidé čtou a prohlížejí, protože zákazníkům portálu nijak zvlášť nevadí, že se tam nacházejí, a protože šéfům Seznamu.cz to nejsou natolik odporné, aby si ten výdělek z nich odpustili.
Je to tak, vážení čtenáři, australští moderátoři mají mnoho spoluviníků, miliony. Neházejme to jenom na ně. Nejsou nějakým extrémně výjimečným úletem, jsou nanejvýš nevábným produktem sobecké a amorální společnosti, která si podobné žertíky přečasto a přeochotně užívá, která je nijak netrestá.
Vyšlo i na stránkách časopisu Duše a hvězdy, kde je možno se k článku vyjádřit v moderované diskusi.
