O 8. březnu někteří lidé slaví Mezinárodní den žen. Je to svátek uznaný OSN, jako významný den jej bere i Česká republika. Pro mne to ale žádný svátek není, vlastně mne jeho připomínání a slavení docela popuzuje…
V prvé řadě si myslím, že máme svátků příliš mnoho. A připadá mi zbytečné a hloupé slavit nějaký den žen. A samozřejmě i den mužů, u nějž vlastně ani z hlavy nevím, kdo ho slaví a na jaký den připadá, nicméně tak nějak tuším, že určitě existuje, neboť politická korektnost, “gender equality” a lidská blbost si žádají, aby alespoň “pro forma” existoval…
Prakticky každý z nás je buď mužem nebo ženou. Výjimkou je snad jen maličká skupinka nešťastníků, jejichž vývoj se tak pokazil, že se výsledek nedá dost dobře zařadit (a předpokládám, že i ta má nějaký svůj podivný svátek). Být mužem nebo ženou není žádná zásluha a nic, co by se mělo oslavovat nebo vyzdvihovat, stejně jako nemá cenu dumat či jásat nad tím, jakou má kdo barvu vlasů nebo očí, či do jaké dorostl výšky.
Další věcí je, že MDŽ je jen uměle vytvořenou socialistickou alternativou Dni matek, který se nehodil, protože mateřství je pro socialismus i feminismus jen překážkou v uskutečňování jejich nesmyslných a šílených cílů… Oslavuje nikoliv ženy, ale boj za jejich feministicky a socialisticky definované postavení ve společnosti a “ženská práva”. Nemám příliš úcty k tomuto socialistickému (a bohužel až příliš úspěšnému) konceptu, který ve skutečnosti považuji za obrovské neštěstí pro celou západní společnost a (vzhledem k její dominanci) i pro celé lidstvo.
Proč to píšu? Ne, nechci zakazovat oslavy MDŽ, byť bytostně nesouhlasím s tím, čeho je z ideologického hlediska symbolem. Vadí mi ale, že zatímco ČR na jedné straně vyzdvihuje MDŽ jako významný den, na druhé straně mnohem tradičnější, opodstatněnější a důležitější “Den matek” ignoruje. Říkám tradičnější, protože se v rozličných podobách slaví už od starověku, říkám opodstatněnější, protože k tomu být matkou nestačí jen se narodit s tím správným pohlavím, a říkám důležitější, protože dobré matky (a ne kvóty pro ženy ve vedení čehokoliv) zajišťují společnosti přežití a rozvoj.
Že si náš stát cení více MDŽ než Dne matek, je klasický výsledek soudobého ideového zmatení a vyhnání zdravého rozumu ze společnosti. Pevně věřím, že společnost jednou uzná, že vyhánět zdravý rozum ve jménu praštěných a společensky vysoce destruktivních ideologií (jako jsou např. právě socialismus a feminismus) je nanejvýš nerozumné. Snad to bude ještě v době, kdy se k němu ještě bude schopna vrátit. Úprava svátků a významných dnů tak, aby Den matek měl vyšší důležitost než MDŽ, by byl docela fajn signál, že zmatení je na ústupu.
Článek vyšel a může být diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy...
