Kandidatura Jiřího Karase na prezidenta je pro mne dobrá zpráva. A jsem upřímně přesvědčen, že by ji měl jako dobrou zprávu brát nejen každý katolík, ale i každý příznivec křesťanské politiky. Je k tomu několik důvodů, zde si dovolím vypíchnout ty nejdůležitější z nich a jejich podstatné důsledky…
1. Čest a svědomí křesťanů
Jiří Karas je v současné chvíli jediný skutečně křesťanský politik kandidující na prezidenta, jediný kandidát, kterého může křesťan volit beze studu a znásilňování svého svědomí. Jsem pevně přesvědčen, že je věcí cti křesťanů, aby postavili kandidáta, který si jejich hlasy zaslouží. Při vší úctě k lidovcům a jejich oficiální kandidátce: Zuzana Roithová, která se pečlivě vyhýbá prezentaci a obhajobě těch křesťanských hodnot, které nejsou sdílené opravdu velkou částí společnosti, tuto roli nikdy plnit nemůže. Proto Karas kandiduje a s tím souvisí hned druhý bod…
2. Varování pro KDU-ČSL
Kandidatura Jiřího Karase může být posledním důrazným varováním KDU-ČSL ze strany jejích konzervativních a pro-life voličů. Jasný a nepřehlédnutelný vzkaz, že když strana nedodá přijatelného kandidáta, tato skupina voličů se nenechá donutit do nepřijatelného kompromisu a ke špatné volbě, ale najde si kandidáta vlastního. Což strana určitě nechce.
3. Karas jako ukazatel síly
Úspěch Jiřího Karase v těchto volbách bude poměrně spolehlivým ukazatelem skutečné politické síly a odhodlání konzervativních a pro-life voličů, z něhož se bude následně odvíjet respektování této skupiny a jejích postojů stranami i jednotlivými politiky.
4. Nová energie pro konzervativní politiku a hnutí pro-life
Kandidatura Jiřího Karase má potenciál vrátit do diskuse a obecného povědomí konzervativní a křesťanské hodnoty a nakopnout hnutí pro-life k větší aktivitě (tutéž roli má ostatně i sama Roithová v případě KDU-ČSL, protože šance na zvolení nemá o nic lepší, než Karas). Snad se z toho podaří vytěžit co nejvíce…
Co je dané
Bod jedna je daný – Karasova kandidatura dává příležitost křesťanům dělat něco pro nasazení skutečného křesťanského kandidáta a případně pro něj i hlasovat. A i když kandidatura neprojde, zúčastnění se mohou s klidným svědomím říci, že podpisem pod tuto kandidaturu projevili skutečnou snahu o prosazení dobrého kandidáta a že tedy nezůstali lhostejní a nelze jim vytýkat nečinnost.
Bod čtyři je otázka šikovnosti a důrazu křesťanských médií a patřičných organizací. Doufám, že Hnutí Pro život ČR je dost erudované a patřičně připravené, aby příležitost nepromarnilo.
O čem rozhodne výsledek
U bodů dva a tři vše závisí na výsledku. Nelze očekávat, že by pan Karas drtivě zvítězil (i když by to bylo samozřejmě optimální a nepochybně by byl vynikající prezident). Patrně ani nebude patřit mezi 3-4 kandidáty s nejvíce hlasy – ČR nejsou USA, kde byl Rick Santorum, který je např. v bioetických tématech ještě výrazně otevřenější a nekompromisnější než Karas, druhým nejsilnějším kandidátem republikánské strany a byl Romneymu v primárkách po dlouhou dobu vážným a nebezpečným soupeřem. Nicméně pro hnutí pro-life a konzervativní voliče v ČR stačí k úspěchu mnohem méně…
Pokud bych měl definovat hranice úspěchu z hlediska těch, pro které Jiří Karas kandiduje, pak bych je charakterizoval takto: Úspěšná bude Karasova kandidatura tehdy, pokud sesbírá potřebných 50 tisíc hlasů a následně přesáhne zisk 2 % hlasů, čímž jasně vzkáže KDU-ČSL, že s voliči, které reprezentuje, by měla více počítat, protože jsou z jejího pohledu významnou silou.
Velký úspěch bude této kandidatuře možné automaticky přisoudit tehdy, pokud se Karasův výsledek přiblíží 5 % nebo pokud porazí Zuzanu Roithovou. Porážka Roithové by KDU-ČSL jednoznačně ukázala, že její současná strategie v ideologických prioritách a cílení na voliče je absolutně pomýlená nejen z hlediska idejí křesťanské politiky (o čemž se nedá dost dobře pochybovat), ale i z pohledu čirého politického pragmatismu (což je dlouhodobým předmětem sporů mezi konzervativními a liberálními lidovci). Zisk okolo 5 % hlasů či více by zase demonstroval, že konzervativní voliči a hnutí pro-life jsou síla, která by mohla uvažovat dokonce o založení vlastní strany – což by lidovce nepochybně urychleně přinutilo k mnohem výraznějšímu respektování požadavků těchto voličských skupin (aby neměly důvod o takovémto – pro KDU-ČSL nepochybně katastrofálním – řešení uvažovat)…
Samozřejmě celá věc ale může mít i ten výsledek, že Karas skončí bez kandidatury, jen s nějakými 2-3 tisíci podpisy. To by byl ovšem propadák, který by vyslal všem stranám a politikům signál velice neblahý a vedl k další marginalizaci křesťanské a pro-life politiky v ČR. Já ale pevně věřím, že je v této zemi dostatek slušných a křesťanské politice a křesťanským hodnotám oddaných lidí, kteří odvedou dostatek práce pro to, aby k takové katastrofě nedošlo.
Článek rovněž vyšel v časopisu Duše a hvězdy, kde se k němu lze vyjádřit v moderované diskusi.
