Rozumný člověk občas ani nemůže uvěřit, co za pseudaféry dokážou média vyprodukovat. U mnohých z nich pak mu nezbývá než konstatovat, že jedinou aféroidní složkou celé věci je, že je považována za aféru, a že novináři by udělali dobře, kdyby dali na chvíli hlavu pod vodovod a otočili studený kohoutek nadoraz.
Kdo mne jen trochu zná, ten ví, že jsem ten poslední, kdo by choval nějaké kladné city k Angele Merkelové. Tato rozvedená a znovu vdaná propotratová antikatolická politička v čele CDU pro mne je a navždy bude zosobněním úpadku křesťanské politiky v Evropě a sekularizace CDU. Je spousta důvodů, proč by si ji novináři, veřejnost i voliči měli, zcela seriózně, podat.
Nicméně píšu-li "podat si", mám na mysli férovou a smysluplnou kritiku, k níž je materiálu více než dost. Ne absurdní a bezobsažné posměšné šlehy a umělé pseudoaféry, které maximálně tak poukazují na dekadenci a ulítlost těch, co je vytváří a píší o nich. Ta poslední je vyloženě ukázková. Noviny po celém světě psaly o tom, že si nějaká druhořadá novinářka a mediální poradkyně všimla, že se kancléřka objevila na nějaké akci podruhé ve stejných šatech, a pokračují v lamentování, jaká je to ostuda a jak nad ní tamní i ještě lecjaká jiná smetánka ohrnuje a bude ohrnovat nos.
Nemám nic proti tomu, aby si Doris Wild všímala, kdo kam jak chodí oblečený, vedla si archivy fotek a případně i upozorňovala na prohřešky, či na to, co si myslí, že prohřešky jsou. Klidně ať si i tvrdí, že použití nějakých šatů více než jednou je prohřešek, i když normální člověk s tak hloupým, logice se vzpírajícím a vpodstatě i nemravným (protože extrémně rozhazovačným) tvrzením nemůže souhlasit a logicky se pak musí ptát, proč Doris Wild nedělá něco užitečnějšího. Něco alespoň trochu smysluplného. Připadá mi ale smutné, že i údajně seriózní média podobnému kvákání přikládají nějakou váhu a dále je šíří.
Skutečné aféry se jen okrajově zmiňují, pokud vůbec, ale na takovýhle hlouposti, to jsou novináři kabrňáci. Možná je to pro jednouchost věci? Pravda, na porovnání dvou fotek a několika ironických šlehnutích toho novinář moc zkazit nemůže. Obstojí i inteligenčně podprůměrní jedinci s minimálními znalostmi. Kdyby se místo toho měli zabývat např. ekonomickou politikou Merkelové, nebo faktem, že německé pronásledování rodičů prosazujících domácích vyučování pro své děti je v USA vnímáno jako natolik brutální, že v Tennessee nedávno udělil soud jedněm takovým německým rodičům politický azyl a označil Německo za stát závažně porušující lidská práva, možná by se ukázalo, že toho prostě intelektuálně nejsou schopni.
Přesto si myslím, že by se novináři přece jen měli alespoň pokusit více zabývat závažnými otázkami, nebo alespoň šířením povědomí od nich, než aby dál uráželi či snižovali inteligenci svých čtenářů a dále sráželi pověst svého, dnes již poprávu nepříliš ceněného, stavu.
