Nový prezident jako symbol morálního úpadku…

Jak si někteří z vás nejspíše všimli, Německo má nového prezidenta. Stal se jím někdejší protestantský pastor z bývalého Východního Německa, Joachim Gauck.

Komentátoři se teď přou především o to, nakolik bude Gauck protihráčem Angely Merkelové, pro niž je jeho vstup do úřadu velmi hořkou pilulkou. V minulých volbách totiž Gauck kandidoval jako sociálními demokraty nasazený protikandidát proti oblíbenci Merkelové, který uspěl jen naponěkolikáté a těsně a posléze se musel s hanbou poroučet.

Merkelová sice Gaucka tentokráte podpořila (patrně aby se vyhnula ještě větší ostudě, kdyby vyhrál bez její podpory), nicméně neúspěch zůstane neúspěchem. Ale nechme teď stranou pošramocený obraz kancléřky – Německo má větší problém.

Poměrně zásadní potíž Gauck představuje pro tu slušnější část Němců a CDU. Bývalý protestantský pastor se totiž v roce 1991 odstěhoval od své manželky, s níž má čtyři děti, a od roku 2000 žije s milenkou. S manželkou se ale nikdy nerozvedl.  Jeho konkubínu teď někteří novináři neváhají otevřeně titulovat jako první dámu. Přidáme-li k tomu rozvedenou a znovu vdanou Merkelovou, musíme se ptát, jaký příklad dávají dva nejvýše postavení němečtí politici Německu a jak se asi cítí katolíci v CDU (tedy pokud tam ještě vůbec zbývají nějací, co berou svoji víru alespoň trochu vážně).

Vladimír Palko ve své knize Lvi přicházejí hořce poznamenává: “Už před lety jsme ironicky poznamenávali, že slušný západoevropský sociální demokrat může být třikrát rozvedený a počtvrté ženatý, zatímco slušnému křesťanskému demokratovi se toleruje jen jeden rozvod a druhé manželství. Dnes už to neplatí, neboť mezi slavnými jmény křesťanské demokracie již najdeme i dvakrát rozvedené a potřetí ženaté.” (str. 133) Bude-li někdy pan Palko připravovat revidované vydání, může přidat i podporu Gauckovy kandidatury jako příklad pokračujícího úpadku – podporovat kandidaturu někoho, kdo (ač nerozveden) veřejně žije s konkubínou, konkubína coby “první dáma”…  To je ještě zajímavější, než postava pana Martense, na kterou ve svém výroku naráží.

Skutečnost je taková, že ve slušné společnosti by se Gauck prezidentem stát nemohl, bez ohledu na to, jaké má disidentské zásluhy. A podpora takovéto kandidatury ze strany CDU? Pochybuje ještě někdo o tom, že to C v jejím názvu je opravdu jen a jen čistě formální?

Článek vyšel i na stránkách časopisu Duše a hvězdy, kde se k němu lze vyjádřit v moderované diskusi.