„Jelikož komunismus je zevnitř zvrácený, opravdu mu nemůže pomáhat nikdo, kdo má v úmyslu uchránit před zkázou křesťanský a slušný způsob života.“
„Jelikož komunismus je zevnitř zvrácený, opravdu mu nemůže pomáhat nikdo, kdo má v úmyslu uchránit před zkázou křesťanský a slušný způsob života. Kdyby však někdo tak pobloudil, že by mu pomáhal uchytit se v jeho zemi, pak on první by byl potrestán za svůj omyl.“ – Pius XI., Divini redemptoris (58)
Prezident Evo Morales vyvolal rozruch, když papeži během návštěvy daroval sošku Ježíše Krista ukřižovaného na srpu a kladivu. Tento poněkud svérázný a vysoce kontroverzní dárek nutí k zamyšlení. Člověk si musí v prvé řadě položit otázku: „Co tím chtěl básník říct?“ Odpověď nemusí být jednoduchá…
Takovéto sošce lze jistě snadno přičíst i významy přijatelné a navýsost pozitivní. Třeba může být chápána jako nanejvýš správný poukaz na uplynulé století – těžko bychom v něm hledali vražednější a zvrácenější ideologii, než je komunismus. Nikdo – ani nacisté – nedokázal povraždit tolik křesťanů jako komunisté, nikdo v něm nedokázal způsobit tak strašné a dodnes nenapravené škody na společnostech, kde komunismus dominoval. Kříž v podobě srpu a kladiva je z tohoto pohledu velmi výmluvným a dobrým symbolem komunistického zla a zločinů (byť tedy do kostela se rozhodně nehodí). Zde je ovšem třeba vznést námitku, že by bylo poněkud naivní předpokládat, že by se nám radikálně levicový prezident Bolívie pokoušel sdělit právě toto…
Je jistě mnohem případnější očekávat v Moralesově interpretaci tohoto prazvláštního symbolu mnohem temnější významy, např. snahu propojit komunismus a křesťanství a přivést je k nějakému plodnému dialogu, což je samozřejmě nesmysl a velmi špatná cesta, protože komunismus a křesťanství jsou prostě neslučitelné (viz encyklika Divini redemptoris) a mohou spolu maximálně tak příležitostně vyjednávat. Morales se proto stal terčem ne zrovna přátelských komentářů a odsudků ze strany pobouřených katolíků. Což ale není zas až tak spravedlivé, bohužel…
Artefakt, který Morales papeži předával, není totiž dílo Moralese ani žádného ateisty, ale otce Luíse Espinala, levicového bolívijského jezuitského kněze katalánského původu, kterého si papež váží natolik, že cítil během své návštěvy potřebu připomenout jeho památku modlitbou na místě, kde byl zavražděn. Podle interpretace autorových řádových bratří mělo toto dílo vyjadřovat akutní potřebu dialogu mezi Bolivijci všech světonázorů a povolání.
Těžko vyčítat Moralesovi, že daroval papeži repliku díla jeho řádového bratra, kterého nejen bolívijská levice, ale i sám papež takto veřejně ctí. Papež prostě dostal dárek, o který si svým jednáním řekl, a jestliže si Morales vybral takový, který se mu velice hodil, a využil ho ke sběru politických bodů – no, to je očekávatelné a logické jednání, které by nás nemělo překvapit – byť si o něm můžeme myslet svoje.
Věc se má tak, že se toho dne potkali dva showmani – a ten lepší a chytřejší prostě vyhrál…
Příspěvek vyšel a je diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy.
