Papež František I. bohužel už dlouhodobě působí věřícím hrozná zklamání svými vystoupeními v médiích. O některých můžeme mluvit jako o nešikovných (např. dodnes liberály a liberálními pseudokatolíky hojně zneužívaný výrok „kdo jsem já, abych je soudil?“ či opakované rozhovory s ateistou Eugeniem Scalfarim), u dalších už je ale už velice obtížné zůstat jen u otázky šikovnosti a nešikovnosti - klasickým příkladem je poslední papežovo vyjádření o situaci v Iráku...
Přiznám se, že mne příjemně překvapilo, když světský tisk v posledních dnech psal o tom, že i mírumilovnému papeži Františkovi došla trpělivost a vyzval k zastavení vrahů z ISIL, kteří v Iráku a Sýrii systematicky vyvražďují a zotročují nesunitské menšiny (především křesťany, jezídy a šíity). To překvapení se ale změnilo ve zděšení, když jsem si na stránkách České redakce Radia Vatikán přečetl, co papež skutečně řekl...
Přiznejme si pravdu. Je-li ten překlad přesný, pak papež ve skutečnosti nejenže nevyzval mezinárodní společenství k žádnému zásahu, ale fakticky odsoudil sporadickou pomoc, kterou v oblasti poskytuje ohroženým lidem letectvo USA, když na přímou otázku novináře při tiskové konferenci řekl, že je dovoleno zastavit agresora, ale že rozhodnout o zásahu a zastavení útočníka musí OSN, že takové právo nemá žádný jednotlivý stát. Dále pak dodal, že zastavit neznamená nutně bombardovat či válčit, to je třeba nejprve projednat v OSN, co vlastně je k zastavení potřeba.
Papež se tímto vyjádřením drží jednak extrémního pacifismu, když se sám fakticky odmítá vyslovit k otázce, zda je ISIL agresor, kterého je třeba zastavit i silou, jednak dlouholeté a v tomto kontextu velmi nešťastné doktríny Svatého stolce, že o jakémkoliv vojenském zásahu může rozhodnout pouze OSN. Problém je, že OSN dlouhodobě prokazuje naprostou neschopnost rozhodnout se na čemkoliv významném. A každopádně - než se případně rozhodne - stráví dlouhé týdny diskusemi, přičemž další týdny pak spotřebuje příprava realizace rozhodnutí.
Minimálně desetitisíce zoufalých lidí ohrožených krvelačným Islámským státem nemají měsíce, které by OSN potřebovala i v tom nepravděpodobném scénaři, kdy by se nakonec dohodla... Nemají ani týdny a často dokonce ani dny. Papežův výrok, pokud by mu svět popřál sluchu, je odsuzuje k smrti či (sexuálnímu) otroctví. A odsuzuje i aktivitu letectva USA, která už teď, přes svoji sporadičnost a selektivnost, desetitisíce životů zachránila. To je opravdu velmi smutné... A nejen smutné. Je to i nekřesťanské a zločinné...
Ignác Pospíšil
Co papež řekl podle stránek České redakce Radia Vatikán:
Otázka (Alan Holdren, CNA):
„Vojenské síly USA před nedávnem začaly bombardovat teroristy na iráckém území, aby zabránily genocidě a zajistily budoucnost menšinám, včetně katolíků. Schvalujete tento zásah?“
Odpověď papeže Františka:
„V těchto případech, kde dochází k nespravedlivé agresi, mohu pouze říci, že je dovoleno „zastavit“ nespravedlivého agresora. Zdůrazňuji sloveso zastavit. Neříkám bombardovat, rozpoutat válku, ale zastavit. Je třeba vážit, jakými prostředky toto zastavení provést. Je tedy povoleno zadržet nespravedlivého agresora, avšak musíme také mít na paměti, kolikrát pod záminkou bránění nespravedlivé agresi mocnosti ovládly národy a zahájily dobyvačnou válku. Jediný stát nemůže posuzovat, jak zadržet nespravedlivého agresora. Po druhé světové válce vznikly Spojené národy a právě tam je třeba diskutovat a říci – je tento agresor nespravedlivý? Zdá se, že ano, jak ho tedy zastavíme? - Nic víc. Za druhé – menšiny. Děkuji za užití tohoto slova. Mně totiž přinášejí zprávy o křesťanech, kteří trpí, mučednících. Jistě, je tu hodně mučedníků. Jsou tu ale muži a ženy, náboženské menšiny, nikoli všichni křesťané, a všichni jsou si rovni před Bohem. Zastavit nespravedlivého agresora je právo, které lidstvo má. Je tu však také právo, které má agresor, a sice být zastaven, aby už více neubližoval.“
Příspěvek vyšel a je diskutován i na stránkách časopisu Duše a hvězdy.
