Tisk se v těchto dnech hodně věnuje Francii a faktu, že tato země zakázala nošení burky a nikábu na veřejnosti. K tomu je třeba říci jedno: je to rozhodnutí hloupé, zločinné a, vzhledem k okolnostem, i směšné.
Jedním z nepřehlédnutelných cílů prezidenta Sarkozyho, který zákaz prosadil, je sebrat něco hlasů své vážné protikandidátce v blížících se prezidentských volbách, nacionalistce Le Penové. Sarkozyho pseudokonzervativní pravice ovšem veřejně mluví hlavně o tom, že burka je bezpečnostní riziko, že je proti francouzkým tradicím, kultuře a francouzskému pojetí úcty k ženám. Už jen když si uvědomíme rodinné poměry Sarkozyho (dvakrát rozvedený, současná manželka proslulá z dřívejšího života nahými fotografiemi a četnými aférami), vypadá argumentace úctou k ženám jako opravdu velmi špatný vtip.
Úcta k ženám se dá projevovat různě. Těžko ji ale lze dát dohromady s tím, že budem ženám nakazovat, jak se mají oblékat, a už vůbec ne tím, že po nich budeme chtít, aby chodily po veřejnosti oblečené méně, než považují za slušné. Jistě, islámu je třeba čelit, ale ne šikanováním a ponižováním konzervativních muslimek – takové chování je nedůstojné civilizované společnosti a neslučitelné se skutečnou úctou k ženám. A taky neefektivní. Je možno zakázat minarety, je možno nevpouštět do země muslimy a naopak cíleně přijímat křesťany. A narozdíl od zákazu burek to má i smysl.
Někteří obránci zákazu tvrdí, že tím chtějí chránit ženy před manžely, kteří je nutí chodit v burce, i když nechtějí. Je smutné, že si přitom neuvědomují, že sami se dopouštějí, v obráceném gardu, provinění mnohem závažnějšího. Nemluvě o tom, že se to většinou „vyřeší“ tak, že dotyčné nebudou chodit ven vůbec. To jim tedy „pomohli“…
Poznámka pro čtenáře: Článek vyšel i v časopisu Duše a hvězdy. Případné seriózně míněné poznámky, dotazy a diskusní příspěvky umisťujte tam, protože jelikož jisté osoby měnily diskuse pod články tohoto blogu pravidelně v žumpu, rozhodl jsem se ji zde už neotvírat.
