Je mnoho důvodů, proč psáti blog. Z hlediska pisatele přitom není směrodatné naplnění nějaké obecné představy čtenářů o dobrém blogu. To jediné, co je důležité, je vědět, proč blog píšu, a psát ho tak, aby plnil účel. A právě míra naplnění toho účelu a uspokojení pisatele je jediné smysluplné měřítko toho, zda je blog dobrý. Protože blog tu primárně není pro čtenáře, ale pro autora.
Výše zmíněný fakt naprosto nepochopil Honys, když k mému článku Rozloučení s Lechem Kaczyńským připojil komentář otevřený následujícím tvrzením: "Takový blog může v Česku, které je z 90% nábožensky zcela neutrální, ba přímo ateistické napsat jen absolutní ignorant nebo náboženský fanatik. Tak se nedivte,že je na Váš blog tak negativně hodnocen." V čem je chyba? Autor komentáře nejspíše hodnotí povedenost blogu podle toho, jestli je dobře hodnocen čtenáři. Možná i má vlastní blog, který je skvěle hodnocen. Dobře mu tak. Ale.
Rozhodně si nemyslím, že katolický blog v ateistické ČR je důkazem o tom, že autor je ignorant či fanatik. Naopak, takových lidí si velmi vážím za to, že se nebojí jít proti proudu a že jsou schopni dávat veřejně najevo své názory i tam, kde převažující reakcí nebude pochvala. Jak správně napsal Chesterton ve své stati Patero smrtí víry, "plout po proudu dokáže lecjaká mrtvola, proti proudu pluje jen živé".
Jistě bych mohl mít dobře hodnocený blog. Průměrná karma 30 je určitě něco, co bych zvládl bez nadměrného úsilí. Možná i ještě víc. Mé články, tolik podobné článkům na podobně dobře hodnocených blozích, by říkaly, někdy lépe, někdy hůře, totéž, co stovky blogů jiných, tj. to, co lidi chtějí číst. Protože cesta k dobré karmě vede nejen přes dobře psané články, ale především přes "dobré názory v nich". Takže na rovinu: Kašlu vám na karmu. Je mi putna, že můj blog v karmě nevede, je mi putna, že většina mých článků nemá nikdy šanci octnout se ve výběrech. Jistě, dobrá karma a pochvaly pod článkem jsou příjemný bonus, ale upřímně: komentáře, v nichž mohu mezi řádky sledovat pěnu u úst rozběsněných kritiků, jsou také vyznamenáním.
Nepíšu, abych se líbil. Píšu, abych něco sdělil světu. Pokud mi svět zatleská a nakliká mi karmu, je tomu dobře. Pokud to se vzteklým řevem odmítne a hromadně znectí, i pak je tomu dobře - četl to a považoval to za významné, jinak by neřval, s úšklebkem by šel dál a už by o blog znovu nezavadil. Píšu o světě a tom, co mne zajímá, z pohledu katolíka a katolické víry. Dávám zdejší komunitě, v drtivé většině ateisticko-agnostické, nahlédnout svět z druhé strany a zpřístupňuji jí informace z oblasti náboženství, kde trpí zoufalou nevzdělaností a naivitou. Jde mi o to, aby toto lidé četli, aby si rozšířili obzory, aby nad tím přemýšleli. Jistě, toho posledního někteří komentátoři z pod mých článků zjevně nejsou schopni, ale s tím nic neudělám, a tak si s čistým svědomím "meju ruce".
Zkrátka a dobře: Můj blog je dobrý, protože plní svůj účel k mé spokojenosti. To jediné je skutečně podstatné. Nelíbí se vám? Je nudný? Je hloupý? Nechoďte sem. Hlásá hrozné názory? Stoupá vám nad nimi tlak? Nechoďte sem, neklikejte mi na karmu. Nebo se připojte k zuřícím davům pod články. To poslední potěší stejně jako ty nejvřelejší pochvaly. Myslíte, že by blog měl vypadat úplně jinak? Jděte si se svými představami k nějakému hodně vzdálenému šípku a tam si napiště vlastní.
