Charita a závist

Charita a závist se k sobě moc nehodí. A když se sejdou, tak to stojí za to. Jako třeba v tomto rozhovoru. Předpokládám alespoň, že to byla závist, která přivedla Pavlu Gombo, ředitelku české pobočky UNICEF, k tomuto absurdnímu a nesmyslnému útoku na „adopce na dálku“, který snaživý redaktor doplnil o zavádějící titulek, aby tomu ještě dodal říz.

Jistě, adopce na dálku, které UNICEF (ve skutečnosti čistě z ideologických důvodů) nepodporuje, jsou u nás velmi oblíbeným způsobem dělání charity, což musí UNICEF hodně štvát. Až to některým jeho funkcionářům evidentně zatemňuje rozum. Nebudu reagovat na konkrétní nesmysly a unfér řeči, koneckonců jiní tak již učinili. Jen bych připojil malou poznámku k autorce: máte to marné a jen jste tím uškodila sobě a své organizaci. Vysvětlím proč.

Moji rodiče dálkově adoptovali jednu indickou holčičku. Díky těm několika tisícům ročně od nás vychodila školu a dnes je řeholnicí v klášteře a pomáhá dalším dětem. Rodiče vědí, co komu a na co darovali a že to mělo výsledek. Mají z toho jednak dobrý pocit a jednak poměrně vysokou jistotu, že jejich peníze nikdo neukradl a nevyplýtval na nesmysly či dokonce nezneužil k něčemu zlému – což je pro poměrně chudé lidi, kteří věnovali své těžce vydřené peníze ze svého nedostatku, enormně důležité. Vaše ideologické předsudky vůči adopcím na dálku nesdílejí. Takže jsou spokojení a pokud někdy zase budou mít dost peněz, tak je patrně opět použijí tímto způsobem.

Ale i kdybyste je nějakým způsobem zblbla a přesvědčila je, že toto není dobrý způsob, jak dělat charitu, což je extrémně nepravděpodobné, stejně by ty peníze UNICEF nedostal. Ono to totiž je o důvěře. Kdybyste se v naší rodině zeptala, zda důvěřujeme charitativním organizacím, dostala byste patrně jako odpověď jednohlasné NE. My totiž nevěříme charitativním organizacím, ale pouze několika málo z nich. Na prvním místě tohoto krátkého seznamu poměrně spolehlivých by byla Charita ČR. A ta by ty peníze dostala.

Mimo to bychom sestavili poměrně dlouhý seznam charitativních organizací, kterým zásadně nevěříme. UNICEF by na něm byl docela určitě – je spojen s OSN, což je naprosto nedůvěryhodná organizace plná korupce, rozkrádání, plýtvání a zlých ideologií. A pokud jde o mne, tak po přečtení toho rozhovoru v Lidovkách Vás mohu ubezpečit, že UNICEF se katapultoval do TOP 10 organizací na seznamu „nikdy ani halíř“. Co myslíte, jsem jediný?

Poznámka:

Článek vyšel též v Aktualitách Duší a hvězd, kde funguje i moderovaná diskuse.