Jak se nezbláznit?

V první řadě musím říct, že jsem naprosto v pohodě. A je mi naprostou záhadou, jak se mi občas do kolonky na Googlu dostanou hesla "Zvládání stresu snadno a rychle" nebo "Snadné rady, jak se nezbláznit?".

Když už si s tím vyhledávač dá tu práci a projde tisíci články, bylo by neslušné nevážit si jeho práce a nepřečíst si to.

Jak jsem již říkala, jsem naprosto v pohodě a to že jdu poprvé v životě na zářijový termín, mě vlastně absolutně nestresuje.

Zas na druhou stranu když nad tím ve dvě ráno přemýšlím (ne v žádném případě netrpím nespavostí – to je určitě jen tím, jak se v létě později stmívá) ve stresu jsme všichni a permanentně, takže není taková ostuda vyzkoušet všechny ty chytré rady.

První rada zněla, cvičte jógu.

Hmm tak to nějak nepomohlo. Pokud si někdo ze sousedů myslel, že jsem normální, tak se obávám, že je to už přešlo.

Nechápu, co dělám špatně, všechno to vypadá tak snadně a ladně. V mém provedení lupou klouby, dělají se mi uzly na končetinách – a někdy i mnohonásobné a místo uklidňujícího óhm se z mého hrdla derou jen výkřiky bolesti.

Zkusíme něco dalšího! Domácí práce! To zní dobře a nebolestivě!

Vzala jsem igelitku a po setmění jsem začala se zahradníma nůžkama obcházet půlku města. Domů jsem se pak vracela s taškou přetékající čímkoli, co prorostlo skrz cizí plot.

Po pár dnech jsem toho musela nechat, protože jsem se bála, co z následujícího přijde první. Zda mě dřív zatknou za ničení cizího majetku nebo že břečťanem ozdobím i běhací pás.

A tak jsem přišla do další fáze. Vaření a pečení Vám pomůže!

Nejsem troškař, možná i proto se tato rada nesetkala s úspěchem. Dala jsem se totiž na pečení chleba. Musím podotknout, že s obrovským úspěchem. Můj žitno-kukuřičný chleba s cuketou a rozinkami - no uznejte, jak skvěle už to zní - byl prostě bombastický.

Navíc, kdybyste si ho doma chtěli udělat, ideální je, začít péct kolem desáté večer, aby vám pekárna začala houkat na celý barák po jedné ráno. To pak má snídaně naprosto jiný šmak.

Bohužel troubu mi, i s čerstvě upečeným slunečnicovým chlebem s dýní a chia moukou, nějaký zloděj odcizil.

Z vaření jsem přešla na jedení, protože čokoláda má údajně zklidnit nervy. I to má bohužel svá úskalí. Jíst čokoládu bez pohybu je naprosto nemyslitelné, proto si ji schovávám, co nejdál od své postele.

Když pak o půl třetí ráno po tmě konám své dobrodružné lovecké výpravy za sladkostmi, co obsahují asi 10% kakaa a 90% fialové krávy, dost často zakopnu, spadnu a shodím kovovou krabičku, ve které sladkosti ukrývám. To krom modřin působí zvětšování napětí mezi mnou a zbytkem domácnosti.

A tak to vypadá, že se budu muset vrátit k léty ověřené metodě, po které mi nehrozí doživotní invalidita, vězení a mým blízkým otrava příliš zdravým jídlem – horké vaně a sklenici vína…