Zkřížená lateralita aneb kterou rukou si ho držíte?

Lateralita pro mě nebyla neznámým pojmem, ale teprve v okamžiku, kdy jsem začala pracovat v jedné z poraden, jsem se s touto problematikou seznámila prakticky. Dovolím si teď vložit krátkou citaci z odborné literatury:

V rámci předškolního věku je kladen důraz na dominanci ruky a oka, jako dvou orgánů zodpovědných v rámci jejich koordinace za činnosti úzce spojené se školou. Pokud dítě nemá souhlasnou lateralitu (pravé oko + pravá ruka, levé oko + levá ruka) mohou se objevit, především po nástupu do školy, nejrůznější problémy, které lze eliminovat různými nápravnými programy. V procesu psaní je nutné zapojit do činnosti obě mozkové hemisféry, které musí svoji činnost koordinovat a celý proces psaní se stává více komplikovaným. Mezi mozkovými hemisférami jsou pak vztahy složitější a méně vyrovnané.

    Až do okamžiku, než mi jedna kolegyně podala krasohled a já si ho automaticky přiložila pravou rukou k levému oku, jsem si myslela, že jsem jednoznačný pravák.

   „Koukáš do toho levým okem. Ty máš zkříženou lateralitu,“ upozornila mě kolegyně. Dodnes si pamatuji svůj okamžik prozření, pocit, jako by mi na hlavu spadlo jablko.

   „Aha! No jasně, to leccos vysvětluje.“

   Psaní mi ve škole nikdy problém nedělalo, kamenem úrazu bývala geometrie. Úkolům jsem sice rozuměla, ale vypracování poněkud vázlo. Buď jsem úkol prostě nestíhala, nebo jsem sice zvládla narýsovat včas, co se po mně žádalo, ale potom jsem pravidelně četla červeně psané a vykřičníky zdůrazněné vzkazy učitelky matematiky: NEPŘESNÉ!!! Co se mělo protnout, to se buď neprotlo vůbec, nebo jsem se prostě o pár milimetrů minula…

  Hodně se mi ulevilo, když jsem pochopila, že důvodem mnou zhotovených a pravidelně silně rozmazaných fotografií vážně nejsou příznaky abstinenčního syndromu, ale moje pokusy dívat se do objektivu fotoaparátu pravým okem.

   Nejen svou matikářku, ale později i svého učitele autoškoly jsem dovedla téměř k infarktu.

   „Doleva! Řekl jsem doleva!!!“

  „Já jsem vás slyšela.“

  „Tak proč blikáte doprava? Ženská, vy nevíte, kde je levá strana?“

   „Vím,“ špitla jsem. „Ale ne tak rychle!“

   Časem můj učitel rezignoval a před křižovatkou mi pouze rukou ukazoval, kam mám odbočit.

   Potíže v autoškole měla i jedna moje klientka, přestože její lateralita byla nepochybně souhlasná. V tomto případě zjevně nebyla závada na jejím přijímači. I její učitelka jí však často kárala, že odbočuje na opačnou stranu.

  „Proč jedete doleva, když jsem jednoznačně řekla doprava?“ zuřila.

  „Řekla jste jednoznačně doprava, ale rukou jste jednoznačně ukázala doleva!“

     Od okamžiku, kdy znám příčiny svých potíží, jsem se se svou lateralitou docela sžila. Jen střílení mi dělá potíže. Jako pravačka, která potřebuje mířit levým okem, nemám zrovna přesnou mušku, takže ostřelovač ze mě asi nebude.

    Nedávno zavítala do poradny maminka s čtyřapůlletým synem a s přáním určit synovu lateralitu, jak se mi podařilo po počátečním nedorozumění zjistit.

   „Co vás přivádí?“ ptala jsem se.

  „No syn… on je asi pokřížený.“

 „Jak to myslíte?“ ptala jsem se a usilovně se snažila nesmát se přitom nahlas.

 „Aha, asi jsem to trochu popletla… no on má tu … překříženou lateralitu.“

  Vyšetřením jsem zjistila, že malý Míša není ani pokřížený, ani překřížený a že dokonce nemá ani zkříženou lateralitu. Používal pravé oko a převážně i pravou ruku.

 „Jak jste vlastně přišla na to, že má Míša zkříženou lateralitu?“ ptala jsem se maminky, když jsem jí vysvětlovala závěry vyšetření. „Možná jste myslela spíš lateralitu nevyhraněnou? Že občas některé věci bere i do levé ruky? To je u dětí v tomto věku celkem běžné.“

   „Ano, to je ono!“ zajásala maminka. „On totiž většinou upřednostňuje pravou ruku, ale pindíka si při čurání drží často levou,“ dodala maminka s mírným uzarděním.

   Vybavila se mi scéna z filmu Něžné vlny a v duchu jsem uvažovala, že nevyhraněná lateralita ruky v souvislosti s pindíkem může mít v době dospívání své velké výhody. Na poradě jsem kolegyním sdělila, že bychom měly do zkoušky laterality pro chlapce zařadit další otázku. A večer jsem v rámci malého soukromého průzkumu poslala e-mail svému kamarádovi s dotazem:

  „Honzo, mám na tebe jeden intimní dotaz, na odpovědi si dej záležet. Kterou rukou si ho držíš při čurání?“

   Odpověď přišla vzápětí:

   „Milá Heleno, mrzí mě, pokud ti kazím tvůj průzkum, ale z důvodu pohodlnosti a hygiečnosti si na záchodě zásadně sedám. A to i při čurání!“