V předvečer Silvestra, pár hodin po okamžiku, kdy jsem uveřejnila svůj článek na téma „cedulky a nápisy“, mi moje děti přinesly další kousek do sbírky. Vzhledem k tomu, že jsem krátce předtím narazila na článek o výherci ankety Slovo roku, nápis krásně zapadl do kontextu. A já nemohu odolat, abych se svým posledním kouskem nepochlubila z obavy, aby nezapadl.
Stejně jako minulý rok i letos Miloš Zeman zcela ovládl anketu Slovo roku, kterou každoročně vyhlašují Lidové noviny ve spolupráci se zpravodajským portálem Lidovky, cz. Čtenáři dali počtem hlasů, který se přehoupl přes 2500, jasně najevo, že nejvýstižnějším výrazem pro rok 2014 je pro ně „pussy“, které Miloš Zeman vypustil z pusy v jedné ze svých nedělních chvilek poezie z Lán na začátku listopadu. Na druhém místě se umístil výraz „Lumpenkavárna“, další Zemanův lingvistický počin, který ale nedosáhl ani 400 hlasů. Zeman tak zopakoval úspěch z loňského roku, kdy jeho „viróza“ stejně drtivě porazila ostatní nominované výrazy. Je všeobecně známé, že jako následek „virózy“ tehdy označil svoje vrávorání u korunovačních klenotů. Rozhlasovými vulgaritami však Miloš Zeman pouze zakončil rok plný kontroverzí, vulgárními výrazy pouze přetekl pohár trpělivosti jeho voličů (i nevoličů).
O prezidentovi a jeho počinech již bylo napsáno hodně, rozhodně nechci přidávat další text na stejné téma. Osobně mě zaujaly spíš jiné souvislosti celé záležitosti. Miloše Zemana si totiž pamatuji ještě z dob dávno minulých, totiž revolučních a porevolučních, a tehdy byl (pokud mě Alzheimer neklame) nepřehlédnutelnou postavou české politiky. Byl známý jako bystrý člověk, pohotový řečník, který dokáže improvizovat a svými bonmoty umí pobavit. V současné době se o prezidentovi Miloši Zemanovi píše v médiích převážně kriticky, což je zcela pochopitelné vzhledem k tomu, že k podobným textům hlava státu opakovaně poskytuje dostatečně bohatý materiál. Některé jeho rysy se však zjevně nemění, mám na mysli především zvýšený pocit vlastní sebehodnoty, důležitosti a významnosti.
Aniž bych chtěla dělat nějaké diagnózy na dálku, napadlo mě, jestli dvě vítězná slova ve zmíněné anketě za poslední dva roky nemají nějakou souvislost. Je totiž známo, že časté virózy nechávají své následky a Miloš Zeman se ke své náklonnosti k alkoholu veřejně přiznává: „Šíří se fámy, že mám velmi rád becherovku a pivo. Obě jsou pravdivé.“
K následkům patří především změny v myšlení a chování, které jsou zpočátku velmi nenápadné (zvlášť v azylu na Vysočině), avšak brzy dochází k jejich fixaci a přicházejí trvalé osobnostní změny.
Na závěr si dovolím malou citaci: Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
Nezbývá doufat, že náš pan prezident umí plavat a plave dobře.
