Milá Lado, zkusím ti popsat, jak vypadají moje večery s koťaty, zatímco si moje děti dvounohé užívají dovolenou se svým otcem. Tak například včera:
Vracím se domů z práce a po otevření dveří Maggie následovaná svými koťaty okamžitě vyběhne ven. Odhodím tašky, popadnu do každé ruky jedno kotě a posadím je na komodu. Je dost vysoká a koťata nemají odvahu skočit sama dolů. Mezitím zdrhnou další a já po chvíli začínám litovat, že jsem se nenarodila jako chobotnice. Stačilo by mi i pět chapadel… Naštěstí mě většinou zachrání některý z místních psů - štěkne, Maggie zavrčí a koťata zařadí zpátečku. Naskáčou do tašek, aby zkontrolovala, co jsem jim dobrého přinesla. Pokouším se obout si pantofle, ale v jedné z nich vězí kocourek Akim. Na dveře z dětského pokoje zuřivě škrábe naše další kočka Elsa. Pouštím ji dovnitř a zvědavá koťata vběhnou do pokoje. Na chvíli je klid, ale jen do té doby, než se ozve rána a pětice koťat utíká z pokoje… Jdu se podívat, co zase provedla. Nic neobvyklého, jen další africká fialka byla i s květináčem přemístěna z parapetu na podlahu… Elsa mňouká a otírá se mi o nohy, jako by nejméně týden nejedla. Pohledem se mě snaží přesvědčit, že je na pokraji smrti hladem. Odhodím bundu a jdu jí nasypat do misky light granule. Předtím ale musím vysypat z jejích misek koťata. Koťata pochopí, že se bude jíst a pádí za mnou do kuchyně. Když se ohnu k miskám, abych do nich vyklopila obsah vaniček nebo kapsiček, Arwen mi skočí na záda. Maggie obsah plných misek kotěcího krmení ignoruje, vyskočí na linku, otírá se mi o hlavu a žádá něco extra. Po jedné noze mi šplhá Alis a po druhé Amélie. Setřesu je a posadím k miskám, Arwen už mi ale ze stolu znovu skáče za krk... Arwen jí zásadně sama, takže čeká, až je u misek prázdno. Pak si nechá znovu naložit další dávku a spokojeně v klidu baští. Když se koťata na chvíli zabaví jídlem, začnu hledat v kuchyňské lince kastrolek, abych si ohřála večeři. V břichu už mám pořádný koncert. Otevřených dveří jedné ze skříněk okamžitě minimálně jedno kotě využije a vklouzne dovnitř... V okamžiku, kdy si konečně sednu ke stolu, abych nasytila svůj hladový žaludek, začne se po kuchyni linout známá „vůně“. Koťata se po večeři spořádaně chodí vyprázdnit, pěkně jedno po druhém, takže mě zvednou od stolu hned několikrát...Vyčistím záchodky, vrátím ke své studené večeři a zjistím, že ji očichávají koťata - naštěstí jim moje jídlo většinou moc nechutná. Odměnou jsou mi okamžiky, kdy si zcela zmožená sednu v obývacím pokoji ke kávě nebo čaji, koťata mi naskáčou do klína a spustí své motorky. Aneta se svým hlasitým mniii-iiii-iiii (je ukecaná po mámě) mi šplhá na rameno a Amélie na druhé. Asi usoudily, že jedna kočka správné čarodějnici nestačí a navíc je žádoucí, když čarodějnice vypadá, jako by právě prošla ostružiním… Potom mi všechna koťata ještě pomáhají při práci na počítači, např. mi právě teď pomáhají psát dopis pro tebe. Díky jejich snaze ho píšu už potřetí… V příloze najdeš fotku s příhodným názvem Kočičí máma.
