Sousedovy slipy a jiné vánoční katastrofy

Štědrých dnů už jsem za svůj život zažila … no hodně. Přesto mám dojem, že i když jsem vybavená letitými zkušenostmi a teoretickými znalostmi, pokaždé mě něco překvapí a zaskočí. Takže si teď dovoluji svoje zkušenosti shrnout a předat dál, a tím si také připsat nehynoucí zásluhy za zdar budoucích Štědrých dnů v domácnostech mých čtenářů.

Na co o svátcích určitě nezapomenout?

1. Určitě je dobré mít kontakt na nonstop servis uložený jinde než v počítači. Když se vám totiž podaří vyrobit při instalaci nového lustru  zkrat v elektrickém vedení, můžete si sice zapálit svíčky a najít si telefonní číslo na havarijní službu v diáři nebo si přečíst magnetickou vizitku na lednici, ale na internet se dostanete pouze tehdy, pokud máte ochotného přítele na telefonu (a ten má čas, náladu a funkční počítač). Katastrofy volající po instalatérovi, elektrikáři, topenáři či jiných podobných profesích se před svátky nebo přímo během nich vyskytují se železnou pravidelností. Nemusím listovat příliš dlouho ve svých vzpomínkách, abych si vybavila totálně zacpaný odpad v koupelně a vanu postupně se plnící nevábně vypadající a vonící tekutinou… Místo vanilky a frantíků se bytem linula vůně … ehm… však víte čeho a místo vánočních koled se bytem neslo moje (píp) … no klení, když jsem místo zdobení stromečku vybírala splašky kýblem a běhala ho vylévat na záchod… (píp). Čerstvou příhodu mi popsal v e-mailu můj kamarád: Na Štědrý den přesně v 16:30 se zajiskřilo od jeho megasuper sklokeramické desky a bylo po vaření. Jo, měl ji už devět let. Zjistil, že se zkratovaly dvě ploténky. Výměna cca 3-3,5 tis. Kč, nová deska 4-6 tisíc. Jasná volba. Ještě, že měl doma remosku, co v ní vařil ještě za studií v Žilině...

2. Kočky a vánoční stromečky nejdou moc dohromady a z vlastní zkušenosti mohu říct, že kočky vydrží víc. Což je jeden z důvodů, proč jsme stromeček postupně eliminovali až do podoby zakrslíka v květináči, který symbolicky ozdobíme několika mašličkami a slaměnými ozdobami, které se ukázaly být vůči kočkám nejodolnější (nerozbíjejí se a kočkám moc nechutnají). K mému velkému překvapení totiž na naše kočky naprosto neplatí moudré rady typu: „Volte malé stromky na vyšší stůl. Větší si pořiďte, až kočka přestane být tolik hravá a začne brát rozum. Kmen stromku můžete zkusit obalit alobalem. Kočky ho nesnášejí, a nebudou se tak snažit brousit si drápky. Stromek neumisťujte do volného prostoru, aby se při pádu mohl opřít o zeď či kus nábytku. Stromek můžete také přivázat ke stropu….“ No nevím. Naše kočky se už sice dostávají do předdůchodového věku, ale rozum asi nezačnou brát nikdy. Pokusy s alobalem ozdobně naskládaným pod stromečkem zcela selhaly (kočky si na něm klidně ustlaly), a citronová šťáva, éterické oleje či jiná odpuzovadla s našimi kočkami také nic nedělaly. K našemu velkému překvapení okousaly i ozdoby z perníku, takže jsem podnos vyložený perníky ozdobenými jemnou až filigránskou technikou, jejíž výrobou  jsem strávila několik nocí, raději zakryla na noc alobalem. Ráno byl alobal pod stolem, perníky také a bílková ozdoba zmizela (patrně v bříšku našeho kocourka). Dávat stromeček na vysoký stůl považuji za vysoce riskantní, přece jen stromeček převrácený na podlahu nebo shozený z nízkého stolku většinou utrpí míň škod. Abych zajistila jeho naprostou stabilitu, musela bych přivázat ke stropu nejen  stromek, ale především naše kočky. 

3. Neuklízejte s mobilem v kapse. Jinak se vám může stát, že při vylévání vody z kbelíku do záchodové místy uslyšíte cinknutí. Duchapřítomné jsem stáhla ruku z tlačítka splachování a ponořila ji obalenou rukavicí do mísy. Nevylovila jsem očekávaný kartáč na podlahy, ale svůj vlastní náhradní mobil. Rychle jsem ho rozložila, vysušila a ten starý křáp kupodivu přežil. Asi má devět životů podobně jako jeho majitelka. Prehistorickým “véčkem” jsem nahradila zánovní přístroj, který se mě těsně před svátky rozhodl opustit (není divu, když je rodu mužského).

4. Při vaření doporučuji používat brýle. Jinak se vám může stát, že dostanete od tchýně štrůdl, který nebude žrát ani sousedův pes, když si tchýně splete cukr se solí. Nebo do pánve nalijete místo oleje ocet (no jo, vždyť ty plastové láhve vypadají úplně stejně!)

5. Neslévejte olej z pánví do plastových vaniček. Fritézu doma nemám, tak jsem olej po smažení přecedila, slila do plastové vaničky a nechala jsem ho chladnout na kuchyňské lince. Až do tohoto okamžiku bylo vše v pořádku, klíčový moment nastal v okamžiku, když jsem opustila kuchyň. Za pár minul kolem mě profičelo cosi chlupatého, co za sebou nechávalo nechutné mastné stopy a zblízka připomínalo krysu, která se právě rozhodla opustit kanál. Po odchytu a zevrubné prohlídce jsme zjistili, že se jedná o našeho kocoura, který patrně chtěl vyzkoušet, zda se do té plastové vaničky dokáže vtěsnat. Kocour okamžitě putoval do vany, padla na něj polovina lahvičky šampónu, přesto po osušení stále víc připomínal krysu než krásného polodlouhostrstého kocourka. Nezbylo nám nic jiného, než celou procedúru s koupáním opakovat, umýt podlahy celého bytu a vyprat několik polštářů a přehozů. Mastné zdi pokusům o odmaštění úspěšně odolávají dodnes.

6. Neházejte ještě horký popel z vánočních františků do odpadkového koše. Vážně už nehořely, když jsem je tam hodila, přesto dokázaly do koše propálit několik děr, takže odpadkový koš nyní připomíná spíš cedník a je k původnímu účelu zcela nepoužitelný.

7. Při ochutnávání vařících se pokrmů je dobré nesklánět se příliš blízko k hořícímu plynovému sporáku, zvlášť v případě, že jste majitelkou (majitelem) dlouhých vlasů, které jste si před vařením nesvázala (nesvázal) do culíku – tedy pokud nechcete připomínat hořící pochodeň. Na druhé straně, s uhořelými vlasy se rozhodně vyhnete poslední katastrofě, kterou asi mohou pochopit jen ženy. (Alespoň předpokládám, že většina mužů si svoje vlasy před štědrovečerní večeří neupravuje kulmou nebo žehličkou na vlasy).

8. Večeře již byla hotová, já skoro také, dokonce jsem si duchapřítomně přes slavnostní oděv navlékla starší košili s dlouhými rukávy, aby na mě příprava večeře nezanechala příliš stop. Pokud něco dělám, rozhodně to neodbývám, aneb – jak říkají moje děti – dělám věci celým tělem, což se týká i vaření. Takže podle stop na mých vlasech, oblečení či obličeji lze celkem snadno předem poznat, co dobrého připravuji k jídlu. Na Štědrý večer jsem dala usmažené porce kapra odpočívat do trouby, v koupelně jsem ze sebe shodila košili, z rukou i obličeje umyla křenovou šlehačku, mouku, vajíčko a strouhanku, vše nahradila pudrem (myslím na obličeji) a vzala do ruky připravenou nahřátou kulmu, abych na umytých vlasech vytvořila krásné lokny. Vytvořila jsem celé tři, načež se ozvalo cinknutí, z kulmy upadlo jakési pérko a bylo po kulmování. Kulma se mě zjevně také rozhodla opustit zrovna na Štědrý den (přestože je rodu ženského). Bez pérka se kulmovat nedalo, na natáčky už nezbýval čas, takže jsem se usadila ke stolu s asymetrickým účesem a tvářila jsem se, že jde o poslední výkřik módy.

Takže dámy, pro tento účel je určitě dobré mít buď doma rezervní kulmu nebo v domě alespoň ochotnou sousedku. My máme na patře souseda, který chodí otvírat zásadně ve slipech (než na něj jdu zazvonit, pokaždé si nasadím na nos brýle a předem hádám, jestli jeho slipy budou tentokrát jednobarevné, vzorované nebo s obrázkem), ale kulmu nevlastní. Pravděpodobně mu tentokrát došly i slipy, protože k mému velkému zklamání přišel otevřít v příšerném kostýmu Santa Clause!

Věřím, že jsem příděl vánočních katastrof pro letošní rok vyčerpala. Upřímně sobě i všem čtenářům přeji, aby všechny další vánoční svátky proběhly bez podobných katastrof.  

Děkovné dopisy za rady a ponaučení vyplývající z článku můžete posílat, milí čtenáři, na e-mail uveřejněný v mém profilu.