O čem budu psát?

Mám ráda příběhy. Odjakživa. Možná  od narození, ale to jsem je spíš poslouchala. Později jsem si je začala vymýšlet. Ještě později jsem je začala psát. Zatím do šuplíku, ale protože šuplík už není možné zavřít, usoudila jsem, že nastal čas ho trochu vyvětrat. Nebo možná moji přátelé usoudili… a já se rozhodla překonat svůj vrozený odpor k exhibici. A co ode mě můžete čekat? Rozhodně to nebudou příspěvky k politickému dění. Zprávy čtu, čtu je pravidelně, ale tím moje aktivita v této oblasti končí. Zastávám názor, že člověk byl měl dělat to, co umí a co ho baví. Proto si na pověšení poliček do své nové kanceláře raději pozvu hodinového manžela. Vrtat sice umím, ale nebaví mě to. V ušetřeném čase budu raději psát o tom, co umím.  O vztazích.  Mezilidské vztahy jsou moje celoživotní téma. Moje profese. Takže si troufám říct, že je „umím“. Psaní je můj koníček. Nevím, jestli je umím, ale baví mě. Příběhy zkouším psát od okamžiku, kdy jsem se naučila psát. Uvidíme, jak to dopadne, když spojím oboje dohromady. Možná to nedopadne. Ale jak říkám svým klientům: Záruční list vám dát nemůžu. Ale můžeme to alespoň zkusit.